CITIM SE, JAKO KDYBY MI UMŘEL

První příspěvky v diskuzi

reagovat 30.7.2007 09:33 - Pavla

Ahoj všem. Kdo čte příspěvky v tématu Rozchod, jak se s ním vyrovnat, možná, že můj příběh zná. Pokusím se na to navázat novým tématem,(i když obsahově stejným).
Prožila jsem nádherný vztah plný lásky a porozumění. Plánovali jsme si budoucnost, byli jsme i pro okolí ideální pár. Po roce, jako když utne. Zčistajasna konec. Jsem uplně na dně a nechce se mi bez něho dál žít. Slova, jako že poznám někoho dalšího, absolutně nevnímám. Nebude už nikdy NIKDO takový,jako on. Proč odešel beze slova, nevím, kdy a kde se stala chyba. Copak tohle se dělá? Moc ho chci zpátky a moc ho potřebuju. Je normální, že mi řekne, jak moc mě má rád a že mě nechce ztratit a po týdnu zjistím, že má jinou? Po tom všem krásným, co jsme spolu prožili? Nerozumím tomu. Miluju ho a ničím tím sebe. Stále na něho myslím, citím se opravdu, jako kdyby mi najednou umřel. Pište prosím vaše příběhy, co jste prožili vy a jak se s tím dodnes vyrovnáváte. Díky za podporu. Pavla

reagovat 31.7.2007 15:30 - JAJ

JEdinýco můžeš udělat je na něj zapomenout.asi nestál za to.tak je to

reagovat 31.7.2007 15:48 -

precti si rubriku CO DELAT ABY SE VRATIL. dnes jsem tam uz psala, nema to cenu ho chtit zpatky kdyz on sam nechce. A jestli je to normální, že ti řekne před týdnem blablabla mam te rad a ma jinou? Jo, holka, chlapi dokazou ruzny veci a vubec se na to takto neohlizeji, jakoze nekomu ublizují. Jediné co vím, že nejlepší přítel je ČAS . a to skutečně funguje, i když tomu teď nebudeš věřit, vzpomeň si třeba za rok na dnešní den.L.

reagovat 31.7.2007 16:31 -

to Pavla: nestojí ti za to, máš na lepšího, než na takového slabocha!

reagovat 31.7.2007 16:47 - Bobi

Pavlo,chápu tě,zažila jsem něco podobného,ale fakt na to je nejlepší lék čas....Musíš se něčím zaměstnat,chodit mezi lidi,nejhorší jsou večery,viď?Zvaž logicky,co je to za člověka,když ti říká jak tě miluje a druhý den od tebe beze slov odejde?Představ si,že byste měli dvě děti a udělal to,možná že pro tebe líp,za včasu.Ale těžko ti to vykládat,máš silné city k němu,chce to čas.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 7.10.2007 17:37 - Pavla

Ahoj Sylvo, dlouho předlouho (skoro dva měsíce) jsem tu nebyla, snažila jsem se na něj zapomenout. Ale nejde to. Všechno mi ho všude připomíná. Společná místa, společní lidé, kamarádi, přátelé. Každý mi říká, jak to, že se s tebou tak najednou rozešel? Vždyť jste byli pořád tak v pohodě. On se najednou tak změnil, nikdo ho nepoznává, za svými kamarády přestal chodit.Možná pro to, že se s nimi bavím já? Veškerý volný čas tráví se svojí novou přítelkyní...Nemůžu se od něj odprostit. Citově. A brečím. Vybrečela jsem už moře slz. Nic se nezměnilo. Nic. Nechce se mi bez něj dál žít....

reagovat 22.10.2007 13:21 - Moina

Ahoj Sylvo, já mám také trable se svou životní láskou - a rozhodně to není klišé. Byli jsme spolu v 17, pak 27... Teď je mi 29 a nemůžu se vzpamatovat z jeho odchodu. Máš "výhodu", že víš, proč odešel. Já to dodnes nevím. Dokonce mi mezi dveřmi, když jsem odcházela ze společného bytu řekl, že mě miluje. Máš pravdu, že když je to opravdová láska, tak to nepřejde. V době bez něho jsem byla i s jinými muži, ale nikdy to nebylo ono. Prostě ON je má druhá polovina a vůbec nezáleží na tom, jestli spolu zrovna jsme, nebo ne. Jsem teď s někým jiným, ale to prázdno, ktaré mi po Filipovi zbylo se stejně nezaplnilo...

Ano, také nechápu, proč nemůžeme být spolu, když nám bylo tak krásně.

Sylvo, také jste po těch letech vždycky navázali, jako by jste se nikdy nerozešli?

reagovat 22.10.2007 19:18 - rena

málokomu se podaří vstoupit dvakrát do téže řeky a nenatlouct si při tom čenich.já to taky udělala a zase jsem dostala přes čuňu(obrazně)a zase ten rozchod bolel,ale poprvé i teď jsem to utnula já,doufám jen,že už nikdy nebudu tak blbá abych ho vzala zpět,i když jsem přesvědčená o tom,že on je moje životní láska strašlivě mi chybí,strašně moc,ale zničil by mne,nikdo nebude jako on,to je pravda,myslím že je to v pořádku,přijde někdo úplně jiný,alespoň doufám.až přijde čas.teď se starám o sebe,snažím se napravit co jsem mu dovolila na mne za poslední 3 roky s mým souhlasem napáchat.tak holky hlavy vzhůru,časem to bolet přestane a život nekončí s jedním chlapem,jen v tomhle státě je jech asi tak 5 000 000,to by bylo aby některý nebyl pro vás a nebude to opouštěč beze slova,člověk který tohle udělá,je buď bezohledný sobec,nebo jsi mu něčím ublížila,sama nevíš čím a on o tom neuměl promluvit,musel prostě utéct

reagovat 22.10.2007 19:57 - poznani

Pavlo, vim, ze to boli a ze ty kecy o case ti ted vubec nepomuzou. Ale bohuzel, je to tak. Nebo vlastne bohudik. Me taky opustil pritel, ale jinak. Zili jsme spolu v jedne domacnosti 6 let. Stastne a spokojene. Jednoho dne rano nemohl vstat. Mozkova mrtvice. Okamzite ho odvezli do nemocnice, do odpoledne se stav jeste zhorsil, ochrnul na cele telo, nemohl mluvit.... za dva tydny zemrel. Nebyl. Jenom prazdnota. Kam jsem se podivala, tam jsem ho videla. Ani mi nemohl rict jedine sluvko na rozloucenou. Myslela jsem, ze to nikdy nepreboli. Nemohla jsem se tenkrat zhroutit a litovat se, musela jsem sebrat vsechny sily, protoze v te dobe me nejvic potrebovala nase dcera. Potrebovala silnou mamu, ne trosku. A jaka je situace dnes? Ac jsem si myslela, ze uz se nikdy nikdo nemuze najit, kdo by byl tak dokonaly, jako on, s kym bychom se navzajem tak milovali, stalo se to. Jsme manzele tri roky a oba se citime jako zamilovani pubertaci. Opravdu nadhera. Nic takoveho jsem nikdy predtim nepoznala. Ani jsem neverila, ze neco takoveho je mozne. Kdyz jsme se poprve setkali, vedeli jsme, ze je to to prave. Od naseho prvniho setkani do svatby ubehlo 23 dni. Vsichni v okoli nas meli za blazny. Pry do roka a do dne... Tenkrat jsme se tomu smali a smejeme se tomu porad. Jsme stastni, zamilovani, uzivame si zivota a oba verime, ze nam to dlouho vydrzi. Ja vim, nikdy nerikej nikdy. Ale i kdyby to melo treba zitra skoncit, stalo to za to. A jestli toto forum bude jeste po par letech existovat, rada sem napisu, jak to pokracuje. Tak Pavli, neves hlavu. Nez najdeme tu pravou lasku, par vztahu nas potrapi. Teprve v nich se ucime milovat a pripravujeme se na to prave.

reagovat 22.10.2007 20:18 - milenka

Pavli, mohla bych ti tady napsat, ze to takhle v zivote proste chodi, ze jednou opusti nekdo tebe, jindy nekoho ty... ale rozumim, ze te to boli, zasahlo te to hluboko, bez pripravy. I ja jsem to zazila, vlastne nekolikrat, dokonce jsem i po letech znovu vstoupila do stejne reky - a bylo to jine. Skoncilo to stejne, jen ten naboj chybel. Vlastne jsem najednou zjistila, ze uz ho nechci. Uz jsem se naucila zit bez nej, zjistila, ze je spousta jinych, kteri o me stoji a stoji za to s nimi byt. Vsechno preboli, pokud bys v zivote nepoznala velkou lasku, nemela bys na co vzpominat. Zkus to brat tak, zes dostala dar, dar poznani a prozitku. Uloz si ho v srdci a zij dal!

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *