býti divný

První příspěvky v diskuzi

reagovat 26.9.2004 22:04 - katka

Zdar, chci založit toto téma proto, aby se jedinci, kteří jsou z jakýchkoliv důvodů okolím považováni za DIVNÉ mohli svěřit, vyložit svou divnost podle sebe - když okolí neposlouchá, napsat jak se s nařčením vyrovnávají...
Já osobně jsem nejspíš divná, protože se nesnažím být divná. Chovám se naprosto přirozeně a okolí to nechápe. Mám dost zvláštní pověst. Klidně pište i detaily, nestyďte se, detaily tvoří celek a celek se jimi projevuje. Někteří lidé ( ne cizí, kolemjdoucí, naopak lidé z každodenního života) mě označují za feťáka! Proč? Protože když přemýšlím, tak prý koukám do blba...! Má matka se mě taky zeptala, jestli neberu drogy!
Tak pište jak to řešíte, máte-li potřebu to řešit, snažíte se chovat jinak? K čemu je taková změna dobrá? Co si myslíte o lidech co se rozhodnou změnit se a co o lidech, kteří naopak než výše jmenovaní razí pořád sami sebe a tím více v porovnání kontrastují s měnícími se i s "normálním" okolím?????

reagovat 27.9.2004 09:15 - Ne-mravní hlídka

No, a bereš? Třeba jen občas pokouřit konopí?

reagovat 27.9.2004 09:26 - j.

Jsou lidé, kteří sami sebe považují za normální a když se někdo chová jinak, tak je označí za divné.
Ale proč? Každý máme právo být jedineční, mít své názory a svůj život. Takže si z toho nic nedělejme a žijme dál tak, jak to cítíme (a umíme).

reagovat 27.9.2004 16:19 - Ne-mravní hlídka

Správně! Všichni jsou blázni jenom já jsem letadlo.

reagovat 28.9.2004 16:50 - Sarah

ja jsem divna dost a cely zivot z toho mam komplexy. na jednu stranu jsem rada ze nejsem uplne vsedni ale na druhou stranu bych asi radsi byla uplne normalni to bych ten zivot mela aspon o trochu jednodussi. alespon bych netrpela vecnou osamelosti a vyrazenosti ze spolecnosti lidi.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 11.7.2009 20:10 -

Na mě pořád hledají chyby,což mě dohání k pláči.Už si myslím,že jsem fakt na nic.

Není nikdo dokonalý.že?

reagovat 13.11.2017 22:57 - nejdulezitejsijeprirozenost

Svet se toci kolem penez. Proto pokud clovek ktery ma hluboko do kapsy, se ohrazuje vuci jednani, ktere nerespektuje svoji povahou jeho prava a postoje, da se to vnimat jako zastupnej duvod, pro nekoho mozna domely, spocivajici ve frustraci z nejake nouze, ktera je natolik pricinou jeho reakce, ze odsouva to prime pocinani, z nehoz to pocinani vyplynulo, do pozadi. Ne ze, by ovsem tomu tak jindy, nebo snad vetsinou nebylo, protoze mnozi lide opravdu svuj stav svadeji na neco co uplne tak nemusi toho byt duvodem. A proto, to vedomi formalni sily takoveho argumentu.
Snad mne uz ani nevadi, kdyz si je nekdo, kdo tento argument pouziva, dobre vedom o tom, ze zastupnost jadra pudla, predstavuji prave jeho slova, jako spis to, kdyz nekdo opravdu neni schopen uverit nekomu, kdo rika, ze se mel lip, kdyz byl chud a neznamy a v podstate nikdo, ze tomu tak opravdu bylo a je.
Jakym pravem si nekdo muze dovolit hodnotit co vse znejici z necich ust muze a nebo nemusi byt pravdou, pokud zil navic tak rozdilny zivot, ze ani nezakusil kolikrat nic z toho o cem byla rec? Ve svetle takove arogance, se mi snad lepe jevi, kdyz nekdo si je naopak moc dobre vedom toho, ze se nekdo mohl mit lip, ale dela jakoze jde o nesmysl proto, aby jeho provineni a tedy i duvod se od nekoho drzet dal, se jako bumerang vratilo v podobe lzi tomu, kdo jej vrhl s pocitem uprimneho vyrceni.
U lidi, kteri neumi respektovat neci soukromi, nazor nebo prava, funguje pouze jako kontrolni mechanizmus snad jen spolecnost. Pro me, o tom jestli se k nekomu priblizim nebo mu vstoupim do zivota, rozhoduje ten o kohoz se v teto moznosti jedna a ne az obava z toho do jakeho rizika v ocich spolecnosti bych se uvrhl jednanim vuci nekomu jehoz prava by pro me byla druhotnejsi ohledne jejich poruseni, pokud bych tim neohrozil svou povest nebo prava sva.
Proto verim, ze ac je snad vetsina slusnych, jsou mezi lidmi kteri maji nejake konexe a jistou moc, i hajzlove, kalkulujic s mylnou predstavou o sobe jakozto s pakou k tomu, si dovolit vuci nekomu ze spolecenskeho hlediska bezvyznamnemu, nejakou levotu.
Vse ma nejakou pricinu a nasledek a chodit uplne dozadu, odvolavat se na prapocatky a praduvody je ciry alibismus, ciry. Nejde proti tomu moc zakrocit, kdy navic je tak snadne se k necemu takovemu uchylit. Nekdo vam, bez duvodu a noze prilozeneho u krku, naboura zivot. Nacez vite kde se toho stala chyba? Ve vasi vychove... Co se asi tak da vuci tomu delat, kdyz mate pocit, ze proti vam nestoji argument cloveka reagujici na ten vas, ale celkove pomery spolecenske. Je to mineni vychazejici z obyceju, ktere je aplikovano na vas pribeh, ktery zustal u vzdalene predstavy ktera jde pochopit, ale nemusi byt brana v potaz, pokud je to vyjimka predstavujici pravdu, ktera by v neprijemne poznani vystavila nekoho.
Vite co v tomhle pripade znamena moudrost a nadhled? Takovou cestu po vlastnich stopach priciny proc jste tam kde jste, ktera by obesla neci pochybeni jako nepodstatnou vec, ovsem ne z duvodu, ze by tak slo jen o prekazku na ceste k nejakemu vasemu cili, ale proto, aby nekdo, pod dojmem ze se nic nestalo jen proto, ze se rozhodnete hledat chybu u sebe, se nadale k vam mohl nejak mit.
A vubec vite co? Jsem svobodny a nezavisly a nevaze me zadna povinnost vuci komukoli kdo si zamane se vmesovat mne do zivota. Nac bych se mel vuci nekomu cizimu zachovat tak, aby z te reakce pochopil vaznost svych cinu, kdyz ani nemam potrebu se takto zachovat s umyslem, aby bylo pochopeno, ze o toho cloveka nestojim, kdy pokladam za normalni, ze pokud o nekoho nestojim, staci to rict a netreba to demonstrovat, jakozto nedejboze jedinej zpusob k tomu, aby ma slova byla brana vazne? "Dik, ale nemam zajem" staci... A co se tyce reakce, ktera by mela poukazat na neci chovani? Ano, budu li mit dite, pujde li o mou krev, budu mit eminentni zajem na tom, tomu cloveku neco predestrit, protoze me bude zajimat jaky je sam o sobe, nebo kym bude a to jaky bych treba ani nechtel aby byl, a ne pouze v te rovine, kdy by mne jeho chovani bylo neprijemne, coz neni duvodem proto se zajimat o to jaky ten clovek je.
Rad bych se rozciloval s nekym kdo by patril do meho zivota a na kom by mne zalezelo, a ne s pravym opakem, kdy jako bych nemel pravo snad ani na nic jineho. Nemohu si vybrat, koho bych ve svem zivote rad kdy snad jeste v mensim pravu si mohu zvolit koho ve svem zivote nechci. Nebo se sakra snad pletu, kdyz mam pocit, ze vymanit se z dosahu tech ktere nechci ve svem zivote, o to vic, ze v nem nemaji nejmensi pravo co delat, je pro me snazsi, nez se priblizit k nekomu, o koho bych treba stal,. coz uz samo o sobe je slozite?
A jak, ze zni toho reseni? Odstehuj se, jsi uz dospely... Pokud vas nekdo okradne, odstehujte se. Vkradani se jako takove nestoji za rec a nic to neudelalo. Ne, vlastne uz chapu... kdybych ja blbec neresil to vkradnuti se a radsi se hned odstehoval... No, vida jak bych byl sikovny a nakonec by o nic neslo, tak... o nic by neslo, nebo jeste lepe... moji vinou, to nemuselo prerust do takove situace. Ze ja nic pro sebe dobreho neudelal, to byla ta chyba, ne to, ze nekdo mne udelal neco spatneho aneb retorika pasivnich spoluviniku (a to hergot bez nadsazky, fakt ze jo)... Nezajem vyzniva o proti necinnemu pozorovani doprovazenem prechytralymi zvasty, tak dustojne a opravdove, ale tak...
V kulture, v zemi, kde panuje relativni svoboda a demokracie, neni tema, co muze prinest zasah do svobod a prav cloveka, tak dulezite. Je to zabava, kdy osvobozeni se z dosahu stalkingu neni resenim, pokud by to znamenalo konec zabavy.

reagovat 14.11.2017 06:58 - strašící

Vychrtlé kluk černou mikinu s kapucí na hlavě a černé brýle na očích výraz nemocného jde z něho hrůza až vás zamrazí v zádech.

reagovat 14.11.2017 08:31 - !

Svet se toci kolem penez....

Sepisovat rozsáhlé traktáty o ničem může být příznakem počínající schizofrenie.

reagovat 14.11.2017 18:25 - Vecer

Spravna dedukce mylneho usudku. I nejmene pravdepodobne muze byt pravda, ale aby z te clovek mohl vychazet, musel by se zachovat nerozume. Ten text odpovida myslenkam dusevne nezdraveho cloveka. Problem je, ze aby si clovek s jistotou mohl priznat, ze je dusevne nemocen, musel by se mylit ve svem vyvozovani tvari v tvar pravde, o ktere by musel vedet, ze reaguje mylne na situaci takovou jaka opravdu je. Pokud chybi pocit realneho povedomi o tom jak vypada to co onen clovek popisuje, a zda li vubec se jedna o popis neceho vubec realneho, pak ta rezerva spocivajici v neucelene predestrenosti, muze byt broukem v hlave s podtitulem "co kdyz..." Vzdyt blazniva situace muze byt jen malo vidana ne nutne nemozna, a tak proc by de mel nutne hned jako blazen citit ten, z jehoz popisu se mu nejaka takova jevi?

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *