Bible a dnesni svet

První příspěvky v diskuzi

reagovat 27.2.2002 04:07 - Radim

Mam jednu otazku.
Bible jako jedna z nejstarsich knih,{ jde hlavne o stary zakon, mojzisovy knihy - v originale jde o svitky z mrtveho more, tzv. Tora }, nam at chtene, nebo nectene vtiskla urcity pohled na boha, cloveka, stvoreni, zakon, pravdu, zlo, vecnost atp. Novy zakon samozdrejme nepatri do nejstarsich spisu, ale podle stareho zakona je jeho pokracovanim. Ukazuje nam na prichod mesiase, cimz pokracuje prave zmineny novy zakon. Bibli proto berme jako soupis stareho i noveho zakona - neoddelitelnych casti, jinak by uz bible nebyla bibli. Jde o to, jesti toto poselstvi, zaznamenane v bibli, nam ma co rici i v dnesnim civilizovanem svete, kde lide si ziji stejne podle sebe a jestli by se nemeli pozastavit nad tim, co nam bible rika.

Je-ji totiz bible pravdou, tak jsme v peknym prusvihu. Je-li bible pravdou potrebujeme pomoc. Je-li bible pravdou, tak je nam jakekoliv nabozenstvi k nicemu.

Jsou zde dalsi nabozenstvi, dalsi knihy. Ty nam rikaji snad podobne, ale i opacne zpusoby a cesty k poznani boha. Nekdo zase veri, ze prave jina nabozenstvi nam pomuzou. Je bible tim pravym "orechovym" pro civilizovany svet? Tot skutecne otazka. Co na to rika dnesni moderni clovek?

reagovat 1.3.2002 00:13 - Jiri Sykora

Bible jako takova je a asi jeste dlouho zustane fenomenem minule i teto doby. Jako jine svate knihy dalsich nabozenstvi... Ja si osobne myslim (na zaklade vlastnich cestovatelskych zkusenosti napr. po Blizkem vychode), ze Bible a ji podobne knihy byly lidem snad k necemu dobre v dobach od praveku do stredoveku, kdy opravdu lide nemeli nic jineho na praci (krome starosti o vlastni preziti), nez si vymyslet ruzne pohadky, myty, atd. V obdobi stredoveku byla bible brzdou rozvoje moderni spolecnosti a vedy (stejne jako dnes koran).
V dnesni dobe vsak (nestranny) clovek musi videt, ze nabozenstvi (a tim i jejich svate knihy) skrze uceni starych proroku jednoduse nejsou pro dnesni dobu pouzitelne.
Dnes cirkve vic lidi rozdeluji, ackoli jejich ukolem puvodne bylo lidi spojovat. V tomto smeru se dnes nejvice agresivni ukazuje islam, kteryzto stafetu prevzal od stredovekeho krestanstvi.
Jakkoli se dnesni bible muze zdat mirumilovna, prosil bych vsecny jeji ctenare o kratke zamysleni nad minulosti a take nad skutecnosti, ze knihu zrejme nenapsal svou rukou buh, ale jen obycejni lide... (znali jste je opravdu tak dobre, abyste jim verili kazde slovo?)

reagovat 1.3.2002 02:38 - Radim

Pane Sykora!
Mam na vas jednu otazku. Napsal jste, ze si myslite, ze lide v dobach od praveku do stredoveku nemeli nic moc na praci a proto jim byli svate knihy { konkretne mluvme tedy o bibli - je to k tematu } k necemu dobre. Rad bych vedel co vy mate "vice" na praci nez lide v dobach minulych, ze by pro vas svate knihy [bible] nebyli k necemu dobre. Osobne si totiz myslim, ze ruzne spolecnosti v drivejsich dobach byli na vyzsi urovni, nez my dnes. Hlavne co se tyce prava, zakonu, spravedlnosti, trestu a soudu, coz hlavne vytvari spolecnost. Nemyslim si, ze by technika - rozvoj moderni spol. urcovala, kdo je lepsi. Nebo si myslite, ze internet, kuchynska linka, telefon, roboti atd. urcuji lepsi spolecnost?

Pisete, ze cirkve spolecnost rozdeluji. S tim bych osobne souhlasil. Bible vsak k tomu take mluvi. A take souhlasi. Spise o tom prorokuje a my jsme toho dnes svedky. A to nam zase neukazuje na to ,ze by bible byla k zahozeni.

A jesti ji napsal buh, nebo ne? Nekdo veri, ze ano, jiny ne. Bible je vsak tak zajimava kniha, ze by ji snad prave dnesni moderni clovek mel uzivat vice, nez lide co zili drive. Na zamyslenou bych si dovolil jednu myslenku. Kdyz chcete neco duleziteho rici detem a radi byste, aby vam opravdu porozumeli, tak pravdepodobne jim nedonesete disketu s vasim zdelenim, ze tam to je a mohou si to otevrit na pocitaci. Zdelite jim to jejich jazykem a reknete jim to jejich zpusobem. Treba i buh to takto zamyslel a proto to nechal napsat do bible jeho lidmi, aby to vsichni pochopili? Stale vice me pripada, ze prave dnesni spolecnost a bible , je jako ryba-my a voda-bible. Ryba bez vody zit nemuze, ale voda je stale vodou i bez ryby.

reagovat 1.3.2002 11:41 - Smajlinka

Radime, když vyjmu jen tu část, ve které říkáš, že Bible svět rozděluje a že s tímto Bible v podstatě souhlasí, tak k čemu je tedy dobrá, když hledá mezi lidmi rozdíly místo aby hledala společnou řeč? Kde je láska k bližnímu, myslím ta bezpodmínečná, která miluje bližního, i když myslí jinak, chová se jinak a věří nečemu jinému???

Dle mého názoru má Bible v naší společnosti své místo, ale neměla by se přeceňovat. Jsou v ní zachyceny jisté morální zásady, uznávám je a snažím se jimi řídit. To je ale vše. Věřím v Boha, ale ne v toho křesťanského, kárajícího a moralizujícího - tedy polidštěného, ale toho bezmezně milujicího - bez ohledu na to, kdo jsem, jak žiji a v co věřím...

reagovat 2.3.2002 04:56 - Radim

Ahoj Smajlinko!
Jsem rad, ze jsi napsala svuj nazor. Velice me totiz zajima, co na bibli rikaji ostatni. Mockrat dekuji za prispevek.

Ohlene toho jestli bible svet rozdeluje, nebo ne bych si dovolil jednu zasadu ze zivota. Kdyz se utvari zakony zeme, at uz nove, nebo se zakon upravuje, deje se to podle jakychsi pravidel "slusneho chovani, moralnich principu, nebo podle svedomi, popripade dle momentalni nalady vladnouci tridy." Jde o to jaci lide se ve vlade prave vyskytuji.
Napr: V nektere zemi je homosexualita povolena jako neskodny druh sexu a jinde ne. Co je tedy spravne? Mela by byt vseobecne uznana jako normal? Jak to, ze v jine zemi to nepripada v uvahu? Jsou tam jini lide ve vlade, kteri si mysli opak. Kdo urcuje pravidla? Kde je tedy pravda? { To je jen priklad - nechci to zde rozebirat }. Jde o to najit pravdu. Tehdy muze spolecnost fungovat.
A protoze si myslim, ze bible ma v hodne vecech pravdu, proto svet musi rozdelovat. Ne, ze by chtela, ale svet se rozdelil podle ni, protoze ma asi pravdu. Ne? Nebo je to jinak? A jak tedy? Nekde musi byt sepsana pravda o tom, jak to je, jinak bychom nedokazali rozpoznat rozdil mezi dobrym a zlym. A protoze lide v podvedomi vi, co je dobre a co ne, tak zde musi byt zdroj pravdy. Co kdyz je to prave bible?

Bible nam vypravi o tom, ze buh sam je laska. Osobne si myslim, ze bible a krestanstvi, tak jak ho zname ve vetsine pripadech dnes, jsou od sebe daleko vzdaleni. Bible take mluvi o tom, jak nesmirne nas buh miluje i kdyz jsme mu na hony vzdaleni. Cirkev ovsem boha zmoralizovala a nasadila mu masku hroziciho dekecka. A prave proto, ze se bible a krestanstvi v mnohem neshoduje, tak si stale vice myslim, ze prave bible ma tu skutecnou odpoved.
Co kdyz je bible skryty poklad?

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 21.4.2018 15:25 - mima

Ahooj mimko :-)
podla mnaa...

Ano verim :-)

V mém případě dávám příklady ze života.
Myslíš, že trenér sportu nezná minulost, přítomnost a budoucnost svých svěřenců.
Zeptám se tě, na jakém základě tento trenér vybírá případné reprezentanty do sportovních soutěží?

Musí znát jeho minulost, jeho zdravotní stav.... pak přítomnost, jeho cíle, vytrvalost, píli, přístup......což mu napoví jaká bude budoucnost.
Ale dána osoba, svěřenec v konečné fázi sám přesvědčí svého trenéra, podle výsledků, jestli je ta pravá osoba, která získá medaili :-)

reagovat 21.4.2018 15:25 - Dáme si pobožnou medicínu - smrt

následující
Genesis 2, 17Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“
Genesis 3, 4Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti.
Genesis 18, 25Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?“
Genesis 24, 67Izák pak uvedl Rebeku do stanu své matky Sáry. Vzal si ji a stala se jeho ženou. A zamiloval si ji. Tak našel útěchu po smrti své matky.
Genesis 25, 11Po Abrahamově smrti požehnal Bůh jeho synu Izákovi. A Izák sídlil u Studnice Živého, který mě vidí.
Genesis 25, 30a řekl Jákobovi: „Dej mi zhltnout trochu toho červeného, toho krvavého, jsem znaven k smrti .“ Proto se jmenuje Edóm (to je Červený) .
Genesis 25, 32Ezau na to odvětil: „Stejně mám blízko k smrti, k čemu je mi prvorozenství!“
Genesis 26, 18Znovu kopal studně, které vykopali za dnů jeho otce Abrahama a které po Abrahamově smrti Pelištejci zasypali. Pojmenoval je stejně jako jeho otec.
Genesis 27, 10a ty mu ji doneseš; on se nají a před smrtí ti požehná.“
Genesis 27, 2Izák řekl: „Hle, jsem už starý a neznám den své smrti.
Genesis 27, 7‚Přines mi úlovek a připrav mi pochoutku, ať se najím, abych ti před smrtí požehnal před Hospodinem.‘
Genesis 37, 18Jakmile ho v dálce spatřili, ještě než se k nim přiblížil, smluvili se proti němu, že ho usmrtí.
Genesis 38, 10Jeho počínání bylo v očích Hospodinových zlé, proto usmrtil i jeho.
Genesis 38, 7Judův prvorozený Er však byl v očích Hospodinových zlý, a proto jej Hospodin usmrtil.
Genesis 42, 37Nato Rúben svému otci pravil: „Můžeš usmrtit dva z mých synů, jestliže ti Benjamína nepřivedu. Svěř mi ho, já ti ho přivedu zpátky!“
Genesis 45, 28„Stačí,“ zvolal Izrael, „můj syn Josef žije! Půjdu, abych ho ještě před smrtí uviděl.“
Genesis 47, 29Když se přiblížil den Izraelovy smrti, zavolal svého syna Josefa a řekl mu: „Jestliže jsem získal tvoji přízeň, vlož prosím ruku na můj klín a prokaž mi milosrdenství a věrnost: Nepohřbívej mě prosím v Egyptě!
Genesis 50, 16Proto mu vzkázali: „Tvůj otec před smrtí přikázal:
Exodus 1, 16„Když budete pomáhat Hebrejkám při porodu a při slehnutí zjistíte, že to je syn, usmrťte jej; bude-li to dcera, aťsi je naživu.“
Exodus 4, 24Když se na cestě chystali nocovat, střetl se s ním Hospodin a chtěl ho usmrtit.
předchozínásledující
Exodus 10, 17Sejmi prosím můj hřích ještě tentokrát a proste Hospodina, svého Boha, aby jen odvrátil ode mne tuto smrt.“
Exodus 21, 29Jestliže však jde o býka trkavého již od dřívějška a jeho majitel byl varován, ale nehlídal ho, a býk usmrtí muže nebo ženu, bude býk ukamenován a také jeho majitel zemře.
Exodus 21, 35Když něčí býk utrká k smrti sousedova býka, živého býka prodají a rozdělí se na polovinu o stříbro i o mrtvé zvíře .
Leviticus 16, 1Hospodin promluvil k Mojžíšovi po smrti dvou synů Áronových, kteří zemřeli, když svévolně předstoupili před Hospodina.
Leviticus 19, 20Kdyby někdo obcoval s ženou, která jako otrokyně byla určena pro jiného, ale ještě nebyla ani vykoupena penězi ani propuštěna na svobodu, bude případ vyšetřen, ale nebudou potrestáni smrtí, protože nebyla ještě propuštěna.
Leviticus 20, 4Jestliže lid země přivře oči, aby neviděl, že ten muž daroval někoho ze svých potomků Molekovi, a nepotrestá ho smrtí,
Numeri 14, 15Když tento lid do jednoho usmrtíš, pronárody, které slyšely o tobě zprávu, řeknou:
Numeri 17, 6Druhého dne reptala celá pospolitost Izraelců proti Mojžíšovi a Áronovi: „Vy jste příčinou smrti Hospodinova lidu.“
Numeri 23, 10Kdo sečte prach Jákobův, kdo spočítá byť jen čtvrtinu Izraele? Kéž umřu smrtí lidí přímých, kéž je můj konec jako jeho!“
Numeri 35, 17Jestliže uchopí kámen, kterým může přivodit smrt, a udeří někoho, takže zemře, je to vrah a vrah musí zemřít.
Numeri 35, 18Též jestliže uchopí dřevěný předmět, kterým může přivodit smrt, a udeří někoho, takže zemře, je to vrah a vrah musí zemřít.
Numeri 35, 19Vraha usmrtí krevní mstitel; jakmile ho dopadne, usmrtí ho.
Numeri 35, 21nebo z nepřátelství někoho udeří rukou, takže zemře, musí ten, kdo druhého zabil, zemřít: je to vrah. Krevní mstitel vraha usmrtí, jakmile ho dopadne.
Numeri 35, 23nebo z nepozornosti na něj nechá padnout kámen, který může přivodit smrt, takže ten člověk zemře, přitom však mu nebyl nepřítelem a nechystal mu nic zlého,
Numeri 35, 25Tím pospolitost vyprostí toho, kdo zabil, z rukou krevního mstitele a umožní mu návrat do jeho útočištného města, kam se utekl. Zůstane v něm až do smrti velekněze, který byl pomazán svatým olejem.
Numeri 35, 28Ten, kdo zabil, musí zůstat ve svém útočištném městě až do smrti velekněze; teprve po smrti velekněze se může vrátit do svého vlastního území.
Numeri 35, 30Každého vraha, který někoho zabil, bude možno odsoudit k smrti jen podle výpovědi několika svědků; k jeho usmrcení nestačí výpověď jednoho svědka.
Numeri 35, 31Za život vraha nepřijmete výkupné; jako svévolník je hoden smrti a musí zemřít.
Numeri 35, 32Nepřijmete výkupné, aby se někdo , kdo utekl do svého útočištného města, potom zase usadil v zemi před smrtí kněze.
Deuteronomium 9, 28aby neříkali v zemi, z níž jsi nás vyvedl: ‚Protože je Hospodin nemohl uvést do země, kterou jim slíbil, a měl je v nenávisti, vyvedl je a na poušti je usmrtil.‘
předchozínásledující
Deuteronomium 13, 10Musíš ho zabít. Nejprve se proti němu pozdvihne tvoje ruka, aby ho usmrtila, potom ruce všeho lidu.
Deuteronomium 17, 7Svědkové na něho vztáhnou ruku jako první, aby ho usmrtili, potom všechen ostatní lid. Tak odstraníš zlo ze svého středu.
Deuteronomium 19, 11Kdyby však někdo svého bližního nenáviděl a strojil mu úklady, povstal proti němu a ubil ho k smrti a pak utekl do některého z těch měst,
Deuteronomium 19, 6Jinak by ho jako vraha pronásledoval v rozhořčení svého srdce krevní mstitel, a kdyby cesta byla příliš daleká, dostihl by ho a zabil by ho. On však není hoden smrti, protože zabitého neměl nikdy předtím v nenávisti.
Deuteronomium 21, 22Bude-li nad někým pro hřích vynesen rozsudek smrti, bude-li usmrcen a ty jej pověsíš na kůl,
Deuteronomium 22, 26Dívce neuděláš nic. Dívka se nedopustila hříchu hodného smrti. Je to podobný případ, jako když někdo povstane proti svému bližnímu a zabije ho.
Deuteronomium 30, 15Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo;
Deuteronomium 30, 19Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo
Deuteronomium 31, 14Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, přiblížily se dny tvé smrti. Povolej Jozua a postavte se do stanu setkávání a já mu dám příkaz.“ Šel tedy Mojžíš s Jozuem a postavili se do stanu setkávání.
Deuteronomium 31, 27Vždyť já znám tvou vzdorovitost a tvou tvrdou šíji: Hle, už dnes, kdy ještě mezi vámi žiji, vzdorujete Hospodinu; tím spíše po mé smrti!
Deuteronomium 31, 29Vím, že po mé smrti zabřednete do zkázy a sejdete z cesty, kterou jsem vám přikázal. V posledních dnech vás pak potká zlo, protože jste páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, a uráželi ho dílem svých rukou.“
Deuteronomium 33, 1Toto je požehnání, kterým Mojžíš, muž Boží, žehnal před svou smrtí syny Izraele.
Jozue 1, 1Po smrti Mojžíše, služebníka Hospodinova, řekl Hospodin Jozuovi, synu Núnovu, který Mojžíšovi přisluhoval:
Jozue 1, 18Kdo se tvému rozkazu postaví na odpor a tvých slov neuposlechne ve všem, co mu přikážeš, je hoden smrti. Jen buď rozhodný a udatný.“
Jozue 2, 13že ponecháte naživu mého otce a matku, mé bratry a sestry i vše, co jim náleží, a že nás vysvobodíte před smrtí.“
Jozue 10, 26Jozue je potom dal pobít a usmrtit a pověsit na pěti kůlech. Na kůlech zůstali viset až do večera.
Jozue 11, 17od Lysé hory, zvedající se k Seíru, až k Baal-gádu na Libanónské planině pod Chermónským pohořím. Všechny jejich krále zajal, pobil a usmrtil.
Jozue 20, 6Bude bydlet v tom městě, dokud se nepostaví před pospolitost k soudu, případně do smrti velekněze, který v těch dnech bude vykonávat svůj úřad . Tehdy se ten, kdo zabil, smí vrátit do svého města a ke své rodině, do města, odkud utekl.“
Soudců 1, 1Po Jozuově smrti se synové Izraele dotázali Hospodina: „Kdo z nás má vytáhnout do boje proti Kenaancům první?“
Soudců 2, 19Po soudcově smrti si však opět počínali hůře než jejich otcové, chodili za jinými bohy, sloužili jim a klaněli se jim. Nevzdali se svých způsobů ani svého zatvrzelého počínání.
předchozínásledující
Soudců 4, 1Po Ehúdově smrti se Izraelci dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích.
Soudců 9, 54Rychle zavolal svého zbrojnoše a poručil mu: „Vytas meč a usmrť mě, ať o mně neříkají: ‚Zabila ho žena!‘“ Mládenec jej tedy probodl a on zemřel.
Soudců 13, 23Jeho žena mu však odpověděla: „Kdyby nás chtěl Hospodin usmrtit, nepřijal by od nás oběť zápalnou ani přídavnou, nebyl by nám toto všechno ukázal, ani by nám teď neoznámil něco takového.“
Soudců 13, 7Řekl mi: ‚Hle, otěhotníš a porodíš syna. Nepij teď víno ani opojný nápoj a nejez nic nečistého, protože ten chlapec bude od mateřského života až do dne své smrti Boží zasvěcenec.‘“
Soudců 15, 13Přislíbili mu: „Nevrhneme se na tebe. Jenom tě pevně spoutáme a vydáme do jejich rukou, určitě tě neusmrtíme.“ Spoutali ho dvěma novými provazy a odvedli ho od skály.
Soudců 16, 16Když ho po celé dny obtěžovala svými řečmi a dotírala na něho, že z toho byl až k smrti unaven,
Soudců 16, 30A řekl: „Ať zhynu zároveň s Pelištejci!“ Napnul sílu, a dům se zřítil na knížata i na všechen lid, který byl v něm, takže mrtvých, které usmrtil umíraje, bylo víc než těch, které usmrtil zaživa.
Soudců 20, 13Ihned vydejte ty gibejské ničemy. Na smrt s nimi, ať odstraníme z Izraele zlořád!“ Ale Benjamínovci nechtěli výzvy svých bratří Izraelců uposlechnout.
Soudců 21, 5Izraelci se tázali: „Kdo se ze všech izraelských kmenů nedostavil do shromáždění k Hospodinu?“ Byla totiž vyslovena veliká přísaha proti tomu, kdo by se nedostavil do Mispy k Hospodinu, že bez milosti propadne smrti.
Rút 1, 17Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt.“
Rút 2, 11Bóaz jí odpověděl: „Jsem dobře zpraven o všem, co jsi po smrti svého muže učinila pro svou tchyni, že jsi opustila otce a matku i rodnou zemi a odešla jsi k lidu, který jsi dříve neznala.
1. Samuelova 2, 25Jestliže hřeší člověk proti člověku, je rozhodčím nad ním Bůh. Zhřeší-li však člověk proti Hospodinu, kdo nad ním bude rozhodčím?“ Ale oni svého otce neposlouchali. Hospodin tedy rozhodl, že propadnou smrti.
1. Samuelova 5, 11Obeslali všechna pelištejská knížata, shromáždili je a rozhodli: „Odešlete schránu Boha Izraele zpět na její místo, ať nás a náš lid neumoří.“ Celé město zachvátila smrtelná hrůza. Boží ruka tam dolehla velmi těžce.
1. Samuelova 11, 12Tu lid řekl Samuelovi: „Kdo říkal: ‚To Saul má nad námi kralovat?‘ Vydejte ty muže, ať je usmrtíme!“
1. Samuelova 15, 3Nyní jdi a pobij Amáleka; jako klaté zničíte vše, co mu patří. Nebudeš ho šetřit, ale usmrtíš muže i ženu, pachole i kojence, býka i ovci, velblouda i osla!“
1. Samuelova 15, 32Pak Samuel poručil: „Přiveďte ke mně amáleckého krále Agaga!“ Agag šel k němu sebevědomě, neboť si řekl: „Zajisté je odvrácena hořkost smrti.“
1. Samuelova 15, 35A Samuel už nikdy až do dne své smrti Saula nespatřil, avšak pro Saula truchlil. Hospodin litoval, že Saula ustanovil králem nad Izraelem.
1. Samuelova 17, 35hnal jsem se za ním a bil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. Když se proti mně postavil, chytil jsem ho za dolní čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil.
1. Samuelova 17, 50Tak zdolal David Pelištejce prakem a kamenem, zasáhl Pelištejce a usmrtil ho, aniž měl v ruce meč.
1. Samuelova 17, 51David přiběhl a stanul u Pelištejce. Popadl jeho meč, vytrhl jej z pochvy a usmrtil ho; uťal mu jím hlavu. Když Pelištejci viděli, že jejich hrdina je mrtev, dali se na útěk.
předchozínásledující
1. Samuelova 19, 11Saul vyslal k Davidovu domu posly, aby jej střežili a Davida ráno usmrtili. Ale Davidova žena Míkal mu to oznámila. Řekla: „Jestliže se ti nepodaří zachránit se v noci, budeš zítra mrtev.“
1. Samuelova 19, 15Saul vyslal posly znovu , aby se na Davida podívali. Řekl: „Přineste ho na loži ke mně, abych ho usmrtil.“
1. Samuelova 19, 17Saul se na Míkal osopil: „Proč jsi mě takto obelstila? Pustilas mého nepřítele, aby unikl.“ Míkal Saulovi odpověděla: „On mi vyhrožoval: Pusť mě, jinak tě usmrtím.“
1. Samuelova 19, 2Proto Jónatan Davida varoval: „Můj otec Saul usiluje o to, aby tě usmrtil. Tak se měj prosím ráno na pozoru. Schovej se a zůstaň v úkrytu!
1. Samuelova 19, 5Vlastní život nasadil a zabil Pelištejce. Hospodin tak připravil veliké vysvobození celému Izraeli. Viděl jsi to a radoval ses. Proč by ses měl prohřešit prolitím nevinné krve a Davida bezdůvodně usmrtit?“
1. Samuelova 20, 3David se ještě zapřisáhl a odporoval: „Tvůj otec určitě ví, že jsem získal tvou přízeň. Řekl: ‚Ať o tom neví Jónatan, aby se netrápil.‘ Nicméně, jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, od smrti mě dělí jen krůček.“
1. Samuelova 20, 31Po všechny dny života Jišajova syna na zemi neobstojíš ty ani tvé království. Hned pro něho pošli a dej ho přivést ke mně, protože je synem smrti.“
1. Samuelova 20, 33Avšak Saul po něm mrštil kopím, aby ho proklál. I poznal Jónatan, že jeho otec je odhodlán Davida usmrtit.
1. Samuelova 20, 8Prokaž proto milosrdenství svému služebníku, neboť jsi vstoupil se svým služebníkem ve smlouvu před Hospodinem. Jestliže jsem spáchal nějaký zločin, usmrť mě ty sám. Proč bys mě teď vodil ke svému otci?“
1. Samuelova 22, 16Král se však rozkřikl: „Propadl jsi smrti, Achímeleku, ty i celý tvůj rod.“
1. Samuelova 22, 17A král poručil běžcům, kteří stáli před ním: „Obkličte a usmrťte Hospodinovy kněze. I jejich ruka byla s Davidem! Věděli, že prchá, a neohlásili mi to.“ Avšak královi služebníci nechtěli vztáhnout ruku a udeřit na kněze Hospodinovy.
1. Samuelova 22, 18Král tedy poručil Dóegovi: „Obklič je ty ! Udeř na kněze!“ Dóeg Edómský je obklíčil, udeřil na kněze a usmrtil onoho dne osmdesát pět mužů, nosících lněný efód.
1. Samuelova 26, 16Nepočínal sis dobře. Jakože živ je Hospodin, jste syny smrti, protože jste nestřežili svého pána, Hospodinova pomazaného. Podívej se teď, kde je královo kopí a džbánek na vodu, který měl v hlavách!“
1. Samuelova 28, 9Žena mu odpověděla: „Však ty víš, co udělal Saul, že vyhladil ze země vyvolávače duchů zemřelých a jasnovidce. Proč mi strojíš léčku? Chceš mě vydat na smrt?“
1. Samuelova 30, 10David pronásledoval nepřítele se čtyřmi sty muži; dvě stě mužů tam zůstalo, protože byli na smrt zemdleni a nemohli už Besórský úval přejít.
1. Samuelova 30, 2Ženy, mladé i staré, které v něm byly, zajali. Nikoho neusmrtili. Odvedli je a šli svou cestou.
1. Samuelova 30, 21Tak došel David ke dvěma stům mužů, kteří byli na smrt zemdleni a nemohli jít za Davidem a které zanechali v Besórském úvalu. Vyšli vstříc Davidovi a lidu, který byl s ním. David přistoupil k lidu a popřál jim pokoj.
2. Samuelova 1, 1Po Saulově smrti se David vrátil z vítězné bitvy s Amálekem a zůstal dva dny v Siklagu.
2. Samuelova 1, 10Postavil jsem se k němu a usmrtil jsem ho. Poznal jsem, že po svém pádu stejně nebude živ. Sňal jsem mu z hlavy královskou čelenku a z paže náramek a přinesl jsem je sem svému pánu.“
2. Samuelova 1, 15David zavolal jednoho z družiny a poručil: „Přistup a sraz ho!“ A on ho ubil k smrti.
předchozínásledující
2. Samuelova 1, 16David mu totiž řekl: „Krev, kterou jsi prolil, ať padne na tvou hlavu. Tvá ústa tě usvědčila, když jsi řekl: ‚Já jsem usmrtil Hospodinova pomazaného.‘“
2. Samuelova 1, 23Saul a Jónatan, v životě hodni líbezné lásky, neodloučili se od sebe ani v smrti. Bývali nad orly bystřejší a nad lvy udatnější.
2. Samuelova 1, 4David se dále tázal: „Pověz, co se stalo?“ On řekl, že lid utekl z bitvy, že také mnoho lidu padlo a našlo smrt, že i Saul a jeho syn Jónatan zahynuli.
2. Samuelova 1, 9Vyzval mě: ‚Postav se ke mně a usmrť mě, neboť mě svírá smrtelná křeč, ale ještě je ve mně život.‘
2. Samuelova 3, 30Tak Jóab se svým bratrem Abíšajem zabil Abnéra, protože v Gibeónu usmrtil v boji jejich bratra Asáela.
2. Samuelova 4, 7Když totiž vešli do domu, on ležel na svém lehátku ve své ložnici. Ubili ho k smrti a uřízli mu hlavu; vzali ji a šli celou noc pustinou.
2. Samuelova 6, 23A Míkal, dcera Saulova, neměla děti až do dne své smrti.
2. Samuelova 11, 17Vtom vytrhli mužové města a bojovali s Jóabem. Z lidu padlo několik Davidových služebníků, též Chetejec Urijáš našel smrt.
2. Samuelova 11, 24Vtom začali z hradeb na tvé služebníky střílet lučištníci a usmrtili několik královských služebníků. Také tvůj služebník Chetejec Urijáš je mrtev.“
2. Samuelova 12, 5David vzplanul proti tomu muži náramným hněvem. Řekl Nátanovi: „Jakože živ je Hospodin, muž, který tohle spáchal, je synem smrti!
2. Samuelova 13, 28Abšalóm přikázal své družině: „Hleďte, až bude Amnón rozjařen vínem a až vám řeknu: ‚Bijte Amnóna!‘, usmrťte ho a nebojte se. Je to na můj příkaz. Buďte rozhodní a stateční!“
2. Samuelova 13, 32Tu se ozval Jónadab, syn Davidova bratra Šimey: „Nechť se můj pán nedomnívá, že usmrtili všechny mládence, syny královské. Mrtev je pouze Amnón. Vždyť Abšalóm to měl v úmyslu ode dne, kdy ponížil jeho sestru Támaru.
2. Samuelova 13, 39Král David upustil od tažení proti Abšalómovi, neboť Amnónovu smrt oželel.
2. Samuelova 14, 14Vždyť jsme smrtelní, jsme jako po zemi rozlitá voda, která se nedá sebrat. Bůh však nechce život odejmout a velmi se rozmýšlí, aby zapuzeného od sebe zapudil nadobro .
2. Samuelova 14, 32Abšalóm Jóabovi odpověděl: „Hle, poslal jsem ti vzkaz, abys přišel sem, že tě vyšlu ke králi s dotazem: Proč jsem přišel z Gešúru? Bylo by mi lépe, kdybych tam byl zůstal . Nyní chci spatřit královu tvář. Je-li na mně vina, ať mě vydá na smrt!“
2. Samuelova 14, 6Tvá otrokyně měla dva syny. Ti se spolu na poli pohádali a nebylo nikoho, kdo by je od sebe odtrhl. Jeden udeřil druhého a usmrtil ho.
2. Samuelova 14, 7A teď celé příbuzenstvo povstalo proti tvé otrokyni a žádají: Vydej nám bratrovraha, ať ho usmrtíme za život jeho bratra, kterého zavraždil. Ať vyhladíme i dědice. Tak chtějí uhasit i tu jiskřičku, která mi zbývá, aby po mém muži nezůstalo na zemi ani jméno ani potomstvo.“
2. Samuelova 18, 15Deset Jóabových zbrojnošů Abšalóma obstoupilo a ubili ho k smrti.
2. Samuelova 18, 3Lid však prohlásil: „Netáhni. Na nás jim nebude záležet, budeme-li utíkat. Usmrtí-li nás i polovic, nebude jim na nás záležet. Ty však jsi za deset tisíc z nás. Nyní nám lépe pomůžeš, když budeš ve městě.“
2. Samuelova 19, 29Celý dům mého otce je před králem, mým pánem, hoden smrti. Ty však jsi svého otroka posadil mezi ty, kdo jedí z tvého stolu. Jaké spravedlnosti bych se měl u krále ještě dovolávat?“
předchozínásledující
2. Samuelova 20, 3David vešel do svého domu v Jeruzalémě. Král vzal deset žen, byly to ženiny zanechané, aby střežily dům, a dal je do střeženého domu; zaopatřil je, ale nevcházel k nim. Tak byly uzavřeny až do dne své smrti a žily jako vdovy.
2. Samuelova 21, 17Avšak Abíšaj, syn Serújin, mu přišel na pomoc a toho Pelištejce ubil k smrti. Davidovi mužové tehdy Davida zapřísáhli: „Víckrát se s námi do boje nevydávej, ať nezhasíš světlo Izraele!“
2. Samuelova 22, 5Ovinuly mě příboje smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka,
2. Samuelova 22, 6provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti.
1. Královská 1, 51Šalomounovi oznámili: „Hle, Adonijáš se bojí krále Šalomouna, drží se rohů oltáře a říká: ‚Ať mi dnes král Šalomoun odpřisáhne, že svého služebníka neusmrtí mečem.‘“
1. Královská 2, 1Když se přiblížil čas Davidovy smrti, přikázal svému synu Šalomounovi:
1. Královská 2, 26Knězi Ebjátarovi král poručil: „Odejdi do Anatótu ke svým polím, neboť jsi propadl smrti. Dnes tě zabít nedám, protože jsi nosíval schránu Panovníka Hospodina před mým otcem Davidem a protože jsi snášel všechno, co snášel můj otec.“
1. Královská 2, 34Benajáš, syn Jójadův, tedy vyšel a Jóaba skolil a usmrtil. Pohřbili ho pak v jeho domě na poušti.
1. Královská 2, 37Buď jist, že v den, kdy vyjdeš a překročíš Kidrónský úval, propadneš smrti. Tvá krev padne na tvou hlavu.“
1. Královská 2, 42Král si dal Šimeího zavolat a řekl mu: „Což jsem tě nezavázal přísahou při Hospodinu a nedal jsem ti výstrahu: ‚Buď jist, že v den, kdy vyjdeš a půjdeš kamkoli, propadneš smrti‘? A tys mi řekl: ‚Slovo, jež jsem slyšel, je dobré.‘
1. Královská 2, 8Je tu u tebe i Šimeí, syn Gérův, Benjamínec z Bachurímu, který mi zlořečil strašlivým způsobem v den, kdy jsem odcházel do Machanajimu. Ale potom mi vyšel vstříc dolů k Jordánu a já jsem mu při Hospodinu přísahal: ‚Neusmrtím tě mečem.‘
1. Královská 11, 40Šalomoun usiloval Jarobeáma usmrtit. Proto Jarobeám uprchl do Egypta k egyptskému králi Šíšakovi a zůstal v Egyptě až do Šalomounovy smrti.
1. Královská 12, 18Král Rechabeám vyslal Adoráma, který byl nad nucenými pracemi, ale celý Izrael ho ukamenoval k smrti. Král Rechabeám byl nucen skočit do vozu a utéci do Jeruzaléma.
1. Královská 13, 24a on odejel. Na cestě ho přepadl lev a usmrtil ho. Jeho mrtvola ležela na cestě a vedle ní stál osel; i lev stál vedle mrtvoly.
1. Královská 13, 26Když to uslyšel prorok, který ho přivedl z cesty zpět, řekl: „To je muž Boží, který se vzepřel Hospodinovu rozkazu. Hospodin jej vydal lvu a ten ho roztrhal a usmrtil podle slova, které k němu Hospodin promluvil.“
1. Královská 15, 28Baeša ho usmrtil v třetím roce vlády judského krále Ásy a kraloval místo něho.
1. Královská 16, 10Zimrí vstoupil a ubil ho k smrti; bylo to ve dvacátém sedmém roce vlády judského krále Ásy. A stal se místo něho králem.
1. Královská 17, 18Tu řekla Elijášovi: „Co ti bylo do mých věcí, muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připomněl mou nepravost a mému synu přivodil smrt?“
1. Královská 17, 20Pak volal k Hospodinu: „Hospodine, můj Bože, cožpak i té vdově, u které jsem hostem, způsobíš zlo a přivodíš jejímu synu smrt?“
1. Královská 18, 9Obadjáš řekl: „Čím jsem zhřešil, že vydáváš svého služebníka do rukou Achabovi, aby mě usmrtil?
předchozínásledující
1. Královská 19, 17Kdo unikne Chazaelovu meči, toho usmrtí Jehú, a kdo unikne Jehúovu meči, toho usmrtí Elíša.
1. Královská 21, 10Proti němu posaďte dva muže ničemníky a ti ať vydají svědectví, že zlořečil Bohu a králi. Pak ho vyveďte a ukamenujte k smrti.“
1. Královská 21, 13Pak přišli dva muži ničemníci a posadili se proti němu. Ti ničemníci vydali před lidem proti Nábotovi svědectví, že zlořečil Bohu a králi. I vyvedli ho ven z města a ukamenovali ho k smrti.
1. Královská 21, 14Poté vzkázali Jezábele: „Nábot byl ukamenován k smrti.“
2. Královská 1, 1Po Achabově smrti odpadl Moáb od Izraele.
2. Královská 2, 21Pak vyšel k místu, kde voda vyvěrala, hodil tam sůl a řekl: „Toto praví Hospodin: Uzdravuji tuto vodu, už nikdy odtud nevzejde smrt či neplodnost.“
2. Královská 3, 5Po Achabově smrti odpadl moábský král od krále izraelského.
2. Královská 4, 40Pak to nalili těm mužům k jídlu. Když trochu polévky snědli, vzkřikli: „V hrnci je smrt, muži Boží!“ A neodvážili se jíst.
2. Královská 5, 7Když izraelský král dopis přečetl, roztrhl své roucho a řekl: „Jsem snad Bůh, abych rozdával smrt nebo život, že ke mně posílá někoho, abych ho zbavil malomocenství? Jen uvažte a pohleďte, že hledá proti mně záminku!“
2. Královská 7, 17Král ustanovil štítonoše, o jehož ruku se opíral, správcem brány. Lid ho však v bráně ušlapal k smrti, jak to předpověděl muž Boží tehdy, když k němu král sestoupil.
2. Královská 7, 20Tak se mu též stalo: Lid ho v bráně ušlapal k smrti.
2. Královská 7, 4Jestliže řekneme: Vejdeme do města – ve městě je hlad a zemřeme tam. A jestliže zůstaneme sedět zde, také zemřeme. Pojďme tedy, přeběhněme do aramejského tábora. Jestliže nás nechají naživu, budeme žít; jestliže nás usmrtí, zemřeme.“
2. Královská 11, 20Všechen lid země se radoval a v městě nastal klid. – Atalju usmrtili mečem v královském domě.
2. Královská 12, 22Ubili ho k smrti jeho služebníci Józabad, syn Šimeátin, a Józabad, syn Šómerův. Pohřbili ho vedle jeho otců v Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Amasjáš.
2. Královská 14, 17Amasjáš, syn Jóašův, král judský, žil po smrti izraelského krále Jóaše, syna Jóachazova, ještě patnáct let.
2. Královská 14, 19Když proti němu v Jeruzalémě zosnovali spiknutí, utekl do Lakíše. Ale poslali za ním do Lakíše vrahy a usmrtili ho tam.
2. Královská 14, 6Ale syny vrahů neusmrtil, neboť je napsáno v knize Mojžíšova zákona, že Hospodin přikázal: „Nebudou usmrcováni otcové kvůli synům a synové nebudou usmrcováni kvůli otcům, nýbrž každý bude usmrcen za svůj hřích.“
2. Královská 15, 10Proti němu se spikl Šalúm, syn Jábešův. Ubil ho před lidem k smrti a stal se místo něho králem.
2. Královská 15, 14Potom přitáhl Menachém, syn Gadíův, z Tirsy. Přišel do Samaří, ubil v Samaří Šalúma, syna Jábešova, k smrti a stal se místo něho králem.
2. Královská 15, 25Tu se proti němu spikl jeho štítonoš Pekach, syn Remaljášův, a ubil ho v Samaří v paláci královského domu, též Argóba a Arjéha. Bylo s ním padesát mužů, Gileádovců. Usmrtil ho a stal se místo něho králem.

reagovat 21.4.2018 15:41 - pro homo

myslíš, že ti to tady bude někdo číst? Odkud tě pustili, že tě nechytají?

reagovat 21.4.2018 15:43 - Pobožným jejich bible nevoní?

Jakto?

reagovat 21.4.2018 15:57 - N

Ano verim :-)

V mém...

priklad je schvaleny ;-)
ale, je tam jedno ale. A sice take, ze trener pozna minulost, pritomnost a z casti vie odhadnut pravdepodobnu buducnost, ale, nepozna ju uplne, pozna len casti, len urcite percento a preto myslim, ze nie je vseveduci a ano jeho moze zverenec vo vysledku prekvapit alebo sklamat ;-)
vseveduci boh je vsak vseveduci, pozna vsetky diely skladacky, je mozne ho prekvapit, ked vie co sa stane? a vediet to musi, ked je vseveduci :-)
dalsia otazocka ;-) myslis, ze vseveduci boh vie v kazdej chvili ako sa zachovas a co urobis? mas moznost zachovat sa inak, ako vseveduci boh vie, ze sa zachovas?
Priklad.
Zdvihni pravu alebo lavu ruku. Mas slobodnu volu, je na Tebe ako sa rozhodnes a ktoru zdvihnes.
Vie vseveduci boh ktoru ruku zdvihnes este predtym ako ju zdvihnes?
musi to vediet, inak by nebol vseveduci. A ak to teda vie, kde je ta slobodna vola?
Ak ma nieco slobodnu volu, je nemozne so 100%nou istotou predpovedat, co urobi. Lebo ma slobodnu volu a je len na nom ako sa zachova. Je mozne zachovat sa inak, ako vseveduci boh vie, ze sa zachovam? :-)

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *