Beru antipsychotika. Jsem vůbec ještě člověk ?

První příspěvky v diskuzi

reagovat 21.10.2010 06:10 - Lenka

Nelíbí se mě chování některých lidí k psychicky nemocným lidem. Co dává právo zdravým lidem tyto pacienty odsuzovat? Mám za sebou hodně nepříjemnou zkušenost. A tak se ptám. Zažil jste někdo nějakou nepříjemnost ohledně vaší psychické nemoci?

reagovat 21.10.2010 20:18 - ?

Kdo jenom trochu moudří jsou, jsou blázny nejhoršími.

reagovat 27.10.2010 15:12 - J.

Lenka:
Ano, bohužel zažil. Měl jsem hlubokou depresi. Řeknu to takhle: kdo nezažil při duševní nemoci opravdové dno, těžko pochopí...bohužel. Lidé jsou dnes příliš povrchní-důležité pro ně je, že člověk vypadá zle a nezajímá je, z jakého důvodu. Na druhou stranu je pravda, že moudří lidé si to nechají vysvětlit. Lidé stále chápou duševní nemoc jako stigma a něco nepřijatelného, myslím si, že to vychází z neznalosti. Nesmíte se tím ale trápit, chce to určitý nadhled. Myslím, že je velmi důležité mít možnost se svěřit dobrému kamarádovi. Pokud je opravdu dobrý, bude mít pochopení.

Můžu se zeptat, s čím se léčíte?

reagovat 27.10.2010 18:40 - Lenka

Život mě ničí deprese.

reagovat 27.10.2010 19:34 - Ella

Ano, zažila, příjemné to není. Ale někdy snad lepší, pokud ti někdo řekne, že tvé problémy nechápe, pokud ti řekne slušně, že to nadsazuješ a ať se koukáš vzchopit. To jsem zažila mockrát, není to fajn pocit, že tě druhý nechápe... Ještě horší je ale pokrytectví, které jsem zažila u svojí mamky. Dělala jak mi rozumí, ptala se na detaily, chtěla všechno vědět pod záminkou pochopení a pak, když se se mnou později kvůli něčemu chytla, a potřebovala mi vyčíst moje nedostatky, dala mi to "na talíř sežrat", použila to proti mě. A občas to udělá i dnes, po letech, někdy třeba nepřímou narážkou "Já bych léky na uklidnění nikdy nebrala, tak špatně na tom zase nejsem..." apod. Když jsem přišla na to, že jsem psychicky nemocná, že mám psychiatrickou diagnózu, potřebuju léčbu, brát léky, že si nepomůžu sama vařením čaje s citronem, pomohlo mi to, protože se mi spousta věcí vysvětlila. Měla jsem období, kdy jsem se ráda lidem svěřila, když na to přišlo, ne že bych to vykládala na potkání, ale před blízkými a kamarády jsem se s tím rozhodně netajila, když na to přišla řeč, klidně jsem to ventilovala, proč ne?, říkala jsem si, vždyť o nic nejde... později jsem se tomu po nepříjemnostech už raději vyhnula a neříkám to radši nikomu. Předtím jsem si myslela, že psychicky nemocní lidi si dělají sami stigma tím, že to tutlají a dělají kolem toho hroznou vědu... ale není to tak. Kdo to ví, ten to ví, kdo to přijal a baví se se mnou dál, je kamarád, ostatní mají sami problém. Dali mi nálepku, časem to přebolelo... Nezblázním se z toho, ale nepříjemný to je.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 30.10.2010 18:38 - Ella

Zajímalo by mě, jak rozeznáš psychicky zdravého člověka od někoho, kdo má psychickou potíž.. Spousta lidí psychické potíže má, ale neví o tom, nebo nechce vědět, bojí se té nálepky a tak raději svou nemoc nikdy nepřijme, je to pro něj tak snazší. Psychicky nemocní lidé většinou nejsou nijak nebezpeční, není mezi nima více nebezpečných než mezi zdravými.. Demagog jako Akja to zřejmě nebude mít v hlavě v naprostém pořádku, rychlé a zlostné závěry a odsouzení tomu nenasvědčují.

reagovat 30.10.2010 22:25 - bessy

Vyděsil mne název téhle diskuse. Nehledejte chybu v sobě! Znáte pořekadlo, že cizí neštěstí potěší? A o to jde. Nejste horší! To si jen někdo na Vás léčí SVÉ mindráky. Nikdo není dokonalý a kdo tvrdí opak, tak lže. A kdo lže, skrývá vlastní slabosti. A takový slaboch nestojí za řeč, natož za trápení. Hledejte přátele a neztrácejte čas přemýšlením o tom, co Vám řekne takový necita a sobec!!!

reagovat 6.11.2010 18:49 - Petr

Bessy to je hezky napsané. :-)

reagovat 8.11.2010 20:16 - bessy

Díky. Nesmíte se poddávat splínu. Někdy se člověk musí vybrečet a vyžalovat, ale nesmí se v tom utápět dlouho! Moje máma je psychopat a já se od 5 let starala o sestru a pak i o bráchu. A zvládla jsem i střední školu. První manželství krachlo pro zálibu exmanžela na drogách, druhé na manželově despocii. Starám se o nemohoucí babičku, vyrovnávám se s tím, že snacha staršího syna je špindíra a snažím se najít pomoc pro syna s aspergerovým syndromem. Mezitím jsem vystudovala vysokou. A žiju :-) Jestli se dožiju důchodu, napíšu román. :-)) Tak neztrácejte naději a přeju hodně štěstí!

reagovat 12.4.2013 19:08 - cožé?

Díky. Nesmíte se poddávat...

Ty vole tahle ženská , která žije takovej život ve stoce založila na Face téma a hraje si tam na autoritu a váženou osobnost .......přitom jeden manžel narušenej, druhej manžel narušenej, matka psychopat , děti podivný a snacha jim utekla od malých dětí!! Tohle není náhoda Věro, to si děláš sama, hlavně že si na Aspíkovi hraješ na moudrou !! To je síla !

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *