ASI PŘÍLIŠ KRUTÁ ZKUŠENOST-TEĎ MĚ ČEKÁ Dospělost

První příspěvky v diskuzi

reagovat 3.9.2004 18:51 - Sintie

Hezké odpoledne...
Chtěla byh podat sama sobě pomocnou ruku tím, že se vypovídám. Třeba se někdo vyjádří nebo se v tom sám najde. Občas mají lidé podobné problémy.
Je mi 19let. Je to věk, o kterém se často říká, že je sladký, plný nových začátků. Mám ale pocit, že u mě jeden předlouhý příběh právě skončil. Dočetla jsem poslední kapitolu a teď najednou nevím, kudy se vydat dál. Znáte ten pocit..jako kotě, které hodili do vody a ono bezmocně plácá tlapkami o hladinu, aniž by tušilo, jestli začne plavat tím správným směrem.
Začalo to před čtyřmi roky. Nastoupila jsem na gymnázium. Byla jsem úplně obyčejná holka, ze začátku možná typicky vystrašená prvačka, za pár dnů už ale "ostřílená" slečna studentka:). Fajn třída, ochotní vyučující, prostě mi bylo hezky. Po půl roce přišel on. Už dřív údajně na této škole učil, pak si ale odskočil na civilku. Bylo mu tehdy 26 let.Když se vrátil, stal se z něj můj profesor angličtiny. Nebyl žádným lamačem dívčích srdcí, nebyl typickým uhlazeným krasavcem před nímž studentky bez dechu padají na kolena...byl obyčejný. Já byla tehdy dítě..příliš mladá na to, abych dokázala pochopit, co se to se mnou po pár týdnech začalo dít. Pořádal pro své kolegy a studenty večerní zájezdy do divadel, každý měsíc, s železnou pravidelností. Kamarádka mě přemluvila, ať se k nim přidáme, jen tak na zkoušku, přecejenom v 15,16 je divadlo taková malá senzace. Když v autobuse rozdával lístky, naše oči se setkaly. Byl to jen kratičký okamžik, ale ve mně se něco zlomilo. Od toho dne jsem se přestala poznávat. Byla jsem roztřesená vždy, když jsme se míjeli na chodbách..smála jsem se sama sobě.."neblázni, přece se nezamiluješ do profesora"...popírala jsem to sama před sebou. Vždyť na něm nebylo nic zvláštního, bylo to absurdní...Nebyl to ale jen můj problém. Od té chvíle v autobuse se ke mně začal chovat jinak i on sám. V hodinách jsme se na sebe dokázali dívat celé minuty, mluvil se mnou vždycky jinak než s mými spolužáky. Byli jsme si blízcí. Roky běžely...během té dlouhé doby jsem udělala hodně hloupostí, na které už teď vzpomínám jen s úsměvem. Snad to patřilo k tomu věku..párkrát jsem mu sepsala dopis, o tom, co k němu cítím. Nebyly to žádné srdcervoucí výlevy, jen, že si ho vážím jako člověka a že netuším, co se to se mnou děje..že mu ale v žádném případě nechci zasahovat do soukromí, do jeho života. Jako správná puberťačka jsem se nikdy nepodepsala..jak říkám, asi to k tomu věku svým způsobem patřilo. Hned druhý den jsem na něm ale poznala, že moc dobře ví, kdo je ta rádoby tajná pisatelka. Nikdy na ty má psaní nezareagoval. Jen se ke mě choval vždy nějakou dobu ještě krásněji. Bylo to jako na houpačce..občas jsem mívala pocit, že mu na mě záleží, jindy, že jsem jen "ta otravná holka,jedna z tisíce". Nejblíž jsme si snad byli v těch divadlech..až jednou. Přišel tam s jinou ženou. To už mi bylo 18. Bylo mi hrozně. Věděla jsem moc dobře, že na něj nemám žádné právo, že nemám dokonce ani právo žárlit..je to zvláštní. Nikdy jsem vůči ní necítila zášť. Byla prostě tou, která ho dělá šťastným a když byl šťastný on, pak...svým způsobem i ..já. Všichni si tehdy pošeptávali.."co na ní vidí..vždyť není hezká.." Potom večeru jsem se zařekla, že už se do toho divadla nevrátím. Příliš to bolelo. Začala jsem se mu vyhýbat. Na každé prázdniny jsem odcházela s předsevzetím, že se vrátím "jiná", že zapomenu. Pár dní to vždy fungovalo, ale potom se vše vrátilo v mnohem intenzivnější formě. Očekávala jsem, že to snad bude jednodušší, když je teď s ní a ke mně už bude naprosto lhostejný..ale nebyl..ty dlouhé pohledy v hodinách se prodlužovaly, byl ke mně něžný, choval se ohledupulně, i když u ostatních si nebral servítky..nechápala jsem ho. Naprosto vůbec. Přišel rok mé maturity. Byli jsme si blízcí, ale nikdy k ničemu víc nedošlo. Snad příliš křehká platonická láska. Na našem stužkovacím večírku se to zlomilo. Poprvé. Vyzval mě k tanci a když mě při tanci objímal, začal mi šeptat tolik věcí..že to od něj bylo sprosté, když na ty dopisy nikdy nereagoval, že by člověk měl bojovat za své štěstí..byl to nádherný večer, ale o to hůř mi bylo v následujících dnech. Rozpoutal se kolotoč kolem maturity a já neměla čas přemýšlet.
Odmaturovala jsem. Najednou jsem si uvědomila, že už mě čeká jen maturitní večírek a pak už jen prázdno, nic. Nedokázala jsem si představit, že bych měla žít bez něj. Zní to absurdně, nikdy mezi námi nedošlo k ničemu jinému, než k předlouhým pohledům,pár náhodným dotekům a objetí při tanci..nenáviděla jsem se za to. Bože jak hrozně moc. Na večírku se příliš nezměnilo. Strávili jsme te večer prakticky spolu. Protančily hodiny, byli si tak blízko a..k ránu se rozloučili. Věděla jsem, že je to naposled, co ho objímám, ale v tu chvíli se prostě nic jiného než říct "ahoj" nedalo.
Je po prázdninách. Za dva týdny začínám studovat na vysoké škole. Přestěhuji se do nového města, začnu žít nový život, s novými lidmi. Stále jsem do něj zamilovaná, ale teď už bohužel ne jako naivní patnáctka, ale svým způsobem dospělá žena.
Mám pocit, jako by se pro mě během těch čtyř let zastavil čas. Že jsem přišla o něco důležitého. Upnout se naprosto bezvýhradně na člověka, který k vám sice něco cítí, ale jinak než vy sami, je těžké.
Vím, že čas půjde dál. Zamiluji se znovu, začnu konečně žít.
Možná to byla krutá zkušenost, třeba si z ní do budoucna něco odnesu..nevím, teď to nedokážu posoudit. Jen vím, že je ve mně příliš velké prázdno.
Prázdno po něčem, co nikdy nebylo skutečné.
Život je absurdní.

reagovat 3.9.2004 18:56 - Mravní hlídka

Ach Bože,co to bylo za sladkobolný příběh..?

Zkus své štěstí u TV ROMANTICA, třeba se tam uplatníš jako scénáristka romantických,ale šestákových telenovel...

Chtěl bych mít Tvé starosti a peníze Billa Gatese.

reagovat 3.9.2004 19:11 - Marketa

Pekne Sintie. Preju ti tu platonickou zamilovanost! Uzivej - po stredni skole jsou ty nejlepsi prazdniny!

Prejde to, ja jsem na tom byla v 18 podobne - a skutecna zamilovanost (mnohem silnejsi nez ta v 18) me potkala az ve 24 (podotykam, ze ten clovek nebyl muj prvni kluk ci prvni sexualni partner).
Naopak kamaradka skoncila ve ctvrtaku na gymplu v posteli se svym profesorem fyziky (nekolikrat), byla v tom az po usi, tahla to s nim nekolik let, mela nekolik telefonickych i osobnich konfrontaci s jeho manzelkou - dnes je ji 30, je 4 roky vdana za spoluzaka z VS, ma rocni holcicku a trochu cynicky pohled na lasku a muze vubec.

Mej se pekne a drzim palce na VS!

reagovat 3.9.2004 19:27 - Sintie

Pro "mravní hlídku":
Víš tady vůbec nejde o to, jestli mi to nějaká slavná "mravní hlídka" schválí nebo ne. Chtěla jsem se z toho prostě jednoduše vykecat, dost to pomáhá, víš? A popravdě..měla jsem víc příležitostí narazit na této stránce na tvé slavné reakce..a upřímně-chtěla bych mít tvé strosti..nemít co dělat a jen nepřetržitě kritizovat každého druhého..moc záživný život, jen co je pravda.
Přeji hezký večer..
Jo a pro Market:díky:)

reagovat 3.9.2004 19:27 - Sintie

Pro "mravní hlídku":
Víš tady vůbec nejde o to, jestli mi to nějaká slavná "mravní hlídka" schválí nebo ne. Chtěla jsem se z toho prostě jednoduše vykecat, dost to pomáhá, víš? A popravdě..měla jsem víc příležitostí narazit na této stránce na tvé slavné reakce..a upřímně-chtěla bych mít tvé strosti..nemít co dělat a jen nepřetržitě kritizovat každého druhého..moc záživný život, jen co je pravda.
Přeji hezký večer..
Jo a pro Market:díky:)

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 30.8.2007 20:54 - Pro Sintii a ostatní prdlouše

Omlouvám se ale já dlouhé cinty blinty nečtu i kdyby byli sebevíc dojemnější a pravdivé. Divím se že sem s tím někdo leze,protože je to akorád pro srandu některým lidem a když by člověk chtěl doopravdy poradit, tak se zde už několikrát stalo že to byla legrace. Takže jdi s takovým příběhem jinam.

reagovat 31.8.2007 02:02 - nika

ahoj, já teda nejsem milenka ženatého muže, vlastně(i když je mi 19let)nejsem a nebyla jsem milenka žádného muže.. Důvod? Ženatý muž. Před 3-4 lety jsem se ještě jako holčička zamilovala do jednoho od pár let staršího(ještě ne ženatého)muže, bylo to na brigádě a od té doby se vlastně vídáme každý rok o prázdninách - v práci. Nikdy mezi námi nic nebylo, vlastně jsme si nedali ani pusu.. A já, i když vím, že nemám ani malinkou naději s ním kdy být, nechci jinýho. Není to tak, že by byl nějak extra hezkej, vlastně se nikomu nelíbí:-), nechci ho ani kvůli penězům a tak dál... Mohla jsem chodit s hodně klukama, milýma hodnýma,, a to chodit - myslím vážný vztah.. Ale já si žiju ve vlastním světě, všechno, co dělám, dělám, abych se jemu líbila, abych mohla být s ním.. Vím, že tohle už ani není láska,spíš posedlost, ale co mám dělat jinýho? :-(

Třeba mi někdo z vás řekne, že až potkám toho pravýho, tak ... Ale zkusila jsem chodit s moc milým hodným klukem, kt.mě měl vážně rád, i já jeho - ale konkrétně, když jsme se spolu chtěli vyspat, tak já jsem nechtěla, nechci nikoho jinýho než je ten můj platonickej:( miláček.

Myslela jsem si, že mě to přejde, ale nepřešlo, i když jsme od sebe vzdáleni 100km a vídáme se tedy jen v práci o prázdninách, tak jsem na něj za celý léta nepřestala myslet. a nikdy nepřestanu, udělala bych cokoliv, abych mohla být s ním.....................

reagovat 31.8.2007 02:05 - nika

tohle jsem napsala na téma-jsem milenka ženatého muže.. Je to sice napsaný pěkně zcestným slohem:), ale měnit to nebudu:-)

reagovat 31.8.2007 20:50 - BLEK

AT ŽIJE ROMANTIKA:-d

reagovat 9.4.2014 15:47 - PetrDruhy

Ach Bože,co to bylo za...

Mravní Hlídko, nepleť se mezi inteligentní a citlivé lidi, Ty játro.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *