ARMAGEDDON! (Djihad WorldWide)

První příspěvky v diskuzi

reagovat 17.6.2004 11:00 - Zdeněk z Ostravy

Zde se pokusím nastínit hypotetický scénář ARABSKÉHO útoku na západní civilizaci. Nechci tím šířit poplašné zprávy, navádět k útokům nebo něco podobného. Chci, aby si každý uvědomil, jak je naše civilizace ve skutečnosti zranitelná různými úchyláky a jaká nebezpečí plynou z naší bezstarostnosti. Pokud patříte k labilnějším jedincům, tak raději níže uvedené řádky nečtěte, nebo neručím za zdravotní následky (např. nespavost). Jak uvidíte, k útoku není potřeba žádných supermoderních a drahých zbraní. Stačí použít šikovnou kombinaci běžně dostupných prostředků společně s nekonvenční taktikou a hlavně nekonvenčním uvažováním nezatíženým definicemi a pravidly. Když jsem vytvářel tento děsivý scénář, tak jsem vycházel z mnoha pramenů o současných vojenských a speciálních jednotkách (velice pomohla kniha Viktora Suvorova Útvary SpecNaz), teroristických útocích v minulých letech, z běžně dostupných informací z novin, televize a internetu. Pokusil jsem se poskládat dohromady střepiny a vytvořit z nich hypotetickou operaci zaměřenou na likvidaci západní civilizace. Abych mohl něco takového napsat, musel jsem se naprosto zbavit psychických zábran a naivity, přestat si dělat jakékoliv iluze o lidskosti a soucitu, uvědomit si nekonečný fanatizmus, zaslepenost a odhodlání náboženského fanatika obětovat vše pro svou víru, uvědomit si naprostou morální otrlost vůdců zemí třetího světa vůči utrpení svého lidu. Bylo nezbytné uvědomit si slabá místa, zodpovědět si otázku, co je třeba zasáhnout a s čím je třeba počítat. Při psaní jsem se musel plně přeměnit v útočníka, vidět cíl z jeho pohledu a "myslet jako terorista". Nikdy jsem o světě neměl příliš valné mínění, takže to nebyl až takový problém. Čtěte prosím pozorně a pokud se Vám budou následující řádky zdát neuvěřitelné, tak o mne prosím nesmýšlejte ve zlém, nejsem cvok, ale nevěřím na lidskost či soucit. Pokusil jsem se napsat scénář toho, CO BY SE STÁT MOHLO, pokud nebudeme dost obezřetní. Doufejme jen, že to, co zde popisuji, se nikdy nestane. Doufejme...



"Válka chudých proti bohatým bude nejkrvavější ze všech válek, které kdykoliv lidé vedli."
B. Engels


"Učili nás, že války se začínají bez rytířského varování."
admirál N.G.Kuzněcov


"Jsme zde, abychom šířili islám. Pokud se nám někdo postaví do cesty, bude džihád."
Umar Abdarrahmán


"Všichni nepřátelé islámu a všichni, kteří zůstávají neutrální - muži, ženy i děti - musí být vyhlazeni."
Abu al Mundhir


"Zkušenosti dvacátého století bohužel jasně ukazují, že záměrná omezení, jež si dobrovolně ukládá civilizovaná válčící strana, jsou k ničemu. Spojenci i nepřátelé si je vykládají ne jako důkaz lidskosti, nýbrž jako přiznání viny a nedostatek poctivého úmyslu."
Paul Johnson


"Poznej nepřítele, poznej sám sebe a ve stovce bitev se nikdy neocitneš v úzkých."
Sün-C', asi 400 př.n.l.



Už několik měsíců panuje relativní klid. Dokonce i v Izraeli ubylo útočících Palestinců (Vždyť říkám že je to science fiction!). Západní politici si potřásají rukama s arabskými vůdci, v euforické náladě probíhají mezinárodní jednání a vypadá to, že nebezpečí od Arabů nehrozí. Do arabských zemí proudí humanitární pomoc "strádajícím" a přes OSN směřují miliardy dolarů na programy rozvoje. Inspektoři OSN postupně ruší embarga na jednotlivé země a mezinárodní obchod jen kvete. Při ohromných tocích prostředků přes OPEC a další organizace nikdo ani nepostřehne, když se pár milionů "někde zatoulá". Vyspělé země přijímají na svá území tisíce uprchlíků z arabských zemí. Po evropském a severoamerickém kontinentu se projíždějí zástupci "humanitárních organizací" a od důvěřivých lidumilů vybírají příspěvky na "hladovějící" dětičky v Africe a jiných "vykořisťovaných" zemích. Mezitím přicházejí do celého arabského světa zásilky vojenského materiálu z Číny, Ruska, Francie... Tyhle zásilky se dostávají do stovek izolovaných táborů, kde jsou školeni nejnebezpečnější kriminálníci světa. Takových táborů je po celém arabském světě spousta. Na první pohled vypadají jako obyčejné vesnice. Nikdo by je nespojoval s nějakou nekalou činností, natož aby uvažoval o nějakém globálním spiknutí. Jenže, jejich obyvatelé chodí do práce s kalašnikovem v ruce a hroudou semtexu v kapse. Ale dnes už jsou tyto "školy" prázdné, většina "studentů" vyrazila ke svým cílům. Odjížděli postupně, po jednom, po dvou, v malých skupinkách vydávajících se za obchodníky, studenty, turisty, uprchlíky... Celé týdny a měsíce, třeba přes půlku světa. Dnes zde zůstávají jen příslušníci speciálních likvidačních komand, kteří se stanou ostřím chystané invaze. Budou posledními, kdo vyrazí. Zbytek bojovníků už číhá v západním světě jako skrytí agenti. Nad vyprahlou pouští zapadá slunce a nastávají poslední hodiny míru. Za několik hodin bude zahájena válka, jejímž bojištěm bude celý svět. Vždyť už několik měsíců hlásají duchovní blížící se příchod velkého dne, kdy vzplane Velký Džihád. Islám se stane náboženstvím všech a nevěřící zhynou v plamenech seslaných Alláhem.




Do Rotterdamského přístavu vplouvá irácký tanker. Přepravuje 80 000 tun zkapalněného zemního plynu. V rejdě přístavu loď najednou vybočí ze směru a přímo narazí do vedle stojícího tankeru. Obě lodi se v okamžiku ocitnou v plamenech a v zápětí dojde k úniku plynu. Obrovský mrak se ve vteřině rozlétne po okolí a smísí se s okolním kyslíkem. Nastává exploze. Tisíce tun plynu mají účinek podobný taktické jaderné zbrani. Polovina Rotterdamského přístavu je okamžitě v troskách a plameny přeskakují mezi přeživšími budovami a loděmi. Hasičské sbory se pouští do nerovného zápasu se živly, ale nemají nejmenší šanci. Ohně postupně uhasnou až za dva týdny. Už nebude, co by hořelo. Když vítr odvane kouř z požárů, světu se ukáže obraz totální zkázy. Polovina Rotterdamu bude v troskách, oběti na životech se budou počítat na tisíce, materiální škody na stovky miliard. Evropa přišla o svůj největší přístav a ropný terminál. V okamžiku uhasnutí požárů však bude mít svět zcela jiné starosti. Nechme zatím Rotterdam hořet a pojďme dál.

Dva dny po výbuchu v Rotterdamu naráží libyjská nákladní loď do vrat plavební komory Panamského průplavu. Ačkoliv je loď jen lehce poškozena, z neznámého důvodu se v několika málo minutách potopí, čímž totálně zatarasí průchod mezi Atlantikem a Pacifikem. Svět si této nehody takřka nevšimne, protože všichni sledují drama v Rotterdamu. O den později dojde v ústí Suezského průplavu ke srážce syrského tankeru s egyptskou nákladní lodí. Obě lodi se potopí přímo v plavební dráze průplavu. Obrovská ropná skvrna pokryje hladinu Středozemního moře. Vítr žene skvrnu směrem k izraelskému pobřeží. Dva dny po nehodě zasáhne obrovská skvrna izraelská odsolovací zařízení na výrobu pitné vody. Izrael se ocitá v kritické situaci, bez dostatku pitné vody dlouho nevydrží. Obrovský saúdský supertanker narazí v nočních hodinách v Perském zálivu do americké nukleární superletadlové lodi USS John C. Stennis (CVN-74). Na těžce poškozeném Stennisu zahyne během několika vteřin na padesát námořníků, zatímco saúdský tanker mizí pod hladinou. Americká loď se musí ihned vrátit do Států, čímž z oblasti rázem zmizí americká vojenská přítomnost.

Ve Francii vypukne v jedné z životně důležitých rafinérií požár. Ačkoliv jsou okamžitě zahájeny záchranné práce, požár zachvátí téměř celou rafinérii a způsobí její totální zničení. Odborníci se nemohou shodnout na tom, jak vůbec mohl tak rozsáhlý požár vzniknout. Nedokáží si vysvětlit, jak mohl požár vzniknout na několika místech zároveň. Spekuluje se o chybě v počítačích řídících celý provoz nebo o chybě operátorů. V Německu dochází ke srážce rychlovlaků, při které je vyřazen veledůležitý most přes Rýn. Vypadá to na selhání signalizačního zařízení. Další nehody následují. Na nehody v rakouských a švýcarských tunelech jsme zvyklí, ale i tak je vyřazení nedávno opraveného Gothardského tunelu šokem. Zahynulo zde více než třicet osob, když se kamion přepravující chemikálie změnil v ohnivou kouli. Nehody však ještě nekončí. Výbuch přepravovaného nákladu a následný požár vlaku uvnitř Eurotunelu znamená vyřazení této důležité komunikace z provozu. Na aljašském ropovodu dojde k závadě na hlavní přečerpávací stanici a ropa přestává téct. V Severním moři dochází k nehodě na vrtné plošině. Po několika hodinách se převrací a potápí. Odborníci spekulují o korozi vzpěr. Ve Francii, Řecku, Jugoslávii, USA, Austrálii vypukají obrovské lesní požáry, které spalují vše, co jim přijde do cesty.

Na velkých základnách NATO propukají masivní epidemie běžně nakažlivých chorob - salmonely, chřipky, žloutenky... Někde byli lidé nakaženi ve veřejných jídelnách, jinde kvůli závadě v čističce... V celém demokratickém světě propukají demonstrace anarchistů, greenpísáků, komunistů a dalších extrémistických skupin. Policie je přesycena lavinou kriminality a nárůstem aktivit "mírových hnutí". Jakoby odnikud se po celé Evropě objevují v médiích skandály kolem politiků i vojenských činitelů. Terčem je vše, na co si jen lze vzpomenout a využít ke zkompromitování dotyčné osoby - zneužití pravomoci, obcházení zákonů, nepořádek v úřadech, korupce, známosti a kamarádíčkovství, spolčení s nepřátelskými tajnými službami, špionáž, závislost na lécích či drogách, sexuální úlety, obvinění z homosexuality či pedofilie... Vše, čím lze zasít u veřejnosti sémě podezření, zpochybnit pravdivost oficiálních informací. Extrémistické skupiny napadají vojáky a politiky NATO, v několika zemích NATO dochází k volání po neutralitě. Na vrtulník britského premiéra vystřelí neznámý útočník několik střel z těžké půlpalcové odstřelovačské pušky. Jen díky skvělým reakcím pilota Královského letectva vrtulník neskončí v plamenech. Řízená havárie však končí smrtí jednoho muže z premiérova doprovodu a zraněním několika dalších osob včetně ministra vnitra. K akci se hlásí zcela neznámá separatistická organizace "Pomsta za Ulster". Samozřejmě, nic z toho všeho není náhoda, i když se to tak tváří. Jedná se o přípravnou fázi něčeho, co vyrazí dech všem.




Zatímco v Rotterdamu požáry dosahují maxima, dojde k první sérii teroristických útoků. Nad Atlantikem i Pacifikem dojde v téměř stejný okamžik k únosu třiceti velkých civilních letadel. V několika z nich se cestující pokusí o odpor. V okamžiku, kdy jsou únosci přemoženi pasažéry, odpaluje poslední skrytý únosce, který se dosud vydával za normálního cestujícího, připravenou nálož. Několik letadel okamžitě padá do moře, další jsou poškozena dekompresí a jejich paluby jsou plné mrtvých a zraněných. Na jiných linkách se únoscům podaří dostat do kokpitu. Když piloti odmítnou otevřít dveře, začnou únosci podřezávat letušky a cestující. Jakmile se únosci dostanou do kokpitů, podřežou posádku a místa za kniplem zaujmou vyškolení členové teroristických skupin. Kdo se pokusí o odpor, je okamžitě zavražděn. Krev skrápí podlahy a stěny kabin a z éteru znějí zmatené výkřiky dispečerů a posádek volajících mayday. Další letadla mají na palubách časované bomby a jedno po druhém se mění v ohnivé koule padající do vln oceánu nebo jsou těžce poškozeny. Na zemi mezi dispečery vypuká zmatek. Z přicházejících zpráv je jasné, že se děje něco hrozného. Z obrazovek radarů dosud zmizelo šest letadel a s plynoucími minutami se ztrácejí další. Některá letadla zoufale volají o pomoc, jiná se nehlásí vůbec. V USA, Evropě a Japonsku je vyhlášen stav pohotovosti, stíhačky startují k prověření situace.

Zatímco se na zemi snaží zjistit, co se vlastně děje, první unesená letadla se přiblíží ke svým cílům. Těmi jsou významná města a jejich stavby, chemické továrny, rafinerie, nukleární elektrárny... Cílů je vytipováno mnohem víc, než je unesených letadel. Každý tým únosců má za úkol dostat se co nejrychleji k nejbližšímu cíli a udeřit. Několik letadel se zřítí přímo do center měst, jiná dopadnou do rafinérií a chemických závodů. Padají mrakodrapy, kouř z požárů a oblaka chemikálií zakryjí na mnoha místech oblohu. Další letadla skončí v budovách jaderných elektráren. I když jsou elektrárny chráněné pevnými sarkofágy, několik z nich nevydrží a do okolí elektrárny uniká radioaktivita. S obrovským nasazením se úniky radiace nakonec daří zastavit, ale většina záchranářů umírá na nemoc z ozáření. Okolí elektráren je kontaminováno. Dochází k obrovské ekologické katastrofě. V dalších několika hodinách a dnech zemřou na zranění, otravu chemikáliemi a nemoc z ozáření tisíce lidí.

Stíhačky bez milosti sestřelují letadla, která nereagují na příkazy k odklonění. Všechna letadla však nestihnou zachytit a tak jeden Boeing skončí v pracovně Bílého domu. Pravomoci mrtvého prezidenta přebírá viceprezident. Další letadla dopadají na diplomatická sídla v Bruselu, Ženevě, New Yorku. Jeden TriStar zruší budovu OSN v New Yorku. Airbus naráží do vrtné plošiny v Severním moři, další letadla se zřítí na vojenské základny západních států po celém světě. Mezi útočícími letadly jsou i stroje z arabských leteckých společností pilotovaná arabskými posádkami. Ty není potřeba unášet, posádky samy splní zadaný úkol s největší ochotou. Chovají se normálně, ale v poslední chvíli otočí svá letadla a zřítí se přímo na své cíle. V chaosu panujícím ve vzduchu je stíhačkami omylem sestřeleno i několik letadel, která nejsou v moci únosců. Mezitím jsou letiště zaměstnána přijetím letadel, která byla poškozena výbuchy po přemožení únosců a díky snaze svých posádek se dokázala dostat k letištím. Na Islandu se pokusí přistát několik poškozených letadel, ale obrovské Jumbo se čtyřmi stovkami lidí na palubě nezvládne přistání a letadlo se roztříští na přistávací dráze. Další poškozená letadla spadnou do obydlených oblastí během přiblížení na přistání. Všude houkají sanitky a hasičské vozy. Ačkoliv nikdo nechápe, co se děje, začíná být jasné, že stávající zásoby pytlů na mrtvoly nebudou ani zdaleka stačit.




K diplomatickým budovám západních států přijíždějí osamělé nákladní vozy všech velikostí. V několika minutách dojde po celém světě k dokonale koordinovanému útoku. Náklaďáky se v poslední chvíli prudce rozjedou, prorazí oplocení a nastává výbuch. Padá několik budov a v jejich troskách zůstávají tisíce lidí. V kasárnách americké armády v saúdském Zahrainu exploduje tahač s cisternou. Palivo se rozstříkne do okolí a oheň zachvátí celý blok budov. Všude pobíhají vojáci a snaží se z trosek vytáhnout ještě žijící nešťastníky. Lékaři pracují jak na běžícím páse. Po celém světě dochází k atentátům na vojáky západních zemí, na velící důstojníky, na zařízení a základny. Některé základny se dostanou pod minometnou palbu neznámých útočníků, jinde dopadnou kaťuše. V Izraeli rozmetá série atentátů pět plně obsazených autobusů a po celé Evropě dojde k dalším pumovým útokům. Jediným cílem je vyvolat totální chaos, což se beze zbytku podaří, zatímco márnice se začínají plnit.




Malý obchodní tryskáč jakéhosi šáha se přiřítí k New Yorku v malé výšce nad mořem. Pilot zoufale hlásí, že prchají se svými rodinami ze své země před náboženskými fanatiky, mají paliva jen na několik minut a že žádají o přednostní povolení k přistání. Kontrolorům je jasné, že letoun už nelze pro nedostatek paliva přesměrovat na jiné letiště a tak povolují přistání v New Yorku, i když vzdušný prostor je zde uzavřen. Když je buss-jet přímo nad Manhattanem, změní se v malé jasné slunce. Atomová puma získaná odkudsi z rozkradených arzenálů bývalého SSSR vymaže centrum největšího města USA. Záblesk seškvaří a zapálí vše, co seškvařit a zapálit jde. Tlaková vlna vzápětí smete všechny mrakodrapy a budovy v okruhu třech mil. Padají jako domečky z karet. Hromady sutin pohřbí tisíce lidí a vše zachvátí plameny. Pět hodin po úderu dosáhnou požáry maxima. Oblast o rozloze přes sto kilometrů čtverečních se ocitá v plamenech. Mohutné proudění vzduchu vyvolané požáry podporuje další hoření a vzniká tak ohnivý uragán. Kdo se pokusí pobíhat po ulicích je zachycen tímto prouděním a vržen do plamenů. Plameny přeskakují z domu na dům a zcela se vymykají kontrole. Když mořský vítr odvane kouř z nábřeží hořícího v délce sedmi kilometrů, odhalí se celý rozsah zkázy. New York je peklem, městem mrtvých, dějištěm armagedonu. V několika prvních vteřinách zahynulo přes milion lidí, další tři miliony zahynou během následujících několika hodin při požárech, nehodách, na následky zranění, vyčerpáním. A silně očouzená Socha svobody stojí v přístavu nějak neobvykle nahnutá.




Na území Evropy se skrývají stovky spících agentů. Řada z nich zde žije už léta. Přijeli, usadili se a díky penězům pocházejícím od jejich vzdálených vůdců začali provádět svěřený úkol. Někteří dodávají informace o okolí svého bydliště. Možností, jak informace poslat je spousta, mrtvými schránkami počínaje a internetem konče. Mnozí z nich si založili firmy. Obchodníci s motorovými vozidly mají za úkol neustále udržovat ve svých obchodech předem určený počet provozuschopných aut a motorek, stejně tak i majitelé několika hřebčínů a psinců mohou kdykoliv připravit několik předem cvičených zvířat k akci. Ti, co si pořídili odlehlou chatu nebo velký rodinný domek, mají ve sklepech vybudovány skryté sklady zakonzervovaných zbraní připravených k okamžitému použití. Jiní obchodníci mají k dispozici čerstvé potraviny, ošacení, prostory k ubytování většího počtu osob. Další vybavení je nachystáno na ambasádách. Diplomatická zavazadla nepodléhají celní kontrole, takže nikdo neví, zda je v kufříku svazek listin nebo součástka protitankové střely. Vše je připraveno tak, aby mohla dorazit skupina zasvěcených, třeba bez ničeho, jen v džínách a bundách, a plně se vybavit k naplánované akci. Nikdo z majitelů těchto skladišť netuší, k čemu to všechno, jaký je cíl, kdo je organizátorem. Nepotřebují to vědět a tak jim to ani nikdo neříká. Čekají léta na den, kdy dorazí člověk, který se mu ohlásí předem smluveným heslem. Ten už bude vědět, co s předem připravenými věcmi udělat. Možná přijede s náklaďákem a odveze zásoby na neznámé místo, možná dovede skupinku mužů, kteří si zde zřídí místní základnu, možná jen přijdou, vybaví se a zase zmizí v noční tmě. Někteří agenti mají v prostorné garáži dodávku připravenou podle pokynů neznámých velitelů. O nic jiného se agenti nemusí starat. Vědí jen, že ještě někdo jiný má od jejich garáže klíč, že může kdykoliv přijít a s vozem bez jediného vysvětlení odjet do akce. Jiní agenti jsou vyvoleni k sérii sabotáží. Stačí jeden nenápadný jedinec s krabičkou zápalek, šroubovákem, lahvičkou kyseliny, baktérií či jedu...




K evropským uprchlickým táborům přeplněným převážně Araby přijíždějí v nočních hodinách náklaďáky z nichž vyskakují ozbrojenci a pronikají do táborů. Příslušníci těchto komand přijížděli do Evropy jednotlivě jako anonymní studenti a obchodníci po řadu měsíců a teprve před několika dny se setkali se svými kontaktními důstojníky, kteří jim dodali konkrétní informace a vybavení. Jejich hlavním úkolem je osvobodit zadržované muslimy a vytvořit z nich oddíly pro boj na území Evropy. Členové ostrahy táborů jsou v několika málo minutách pobiti a uprchlíkům jsou dodány zbraně spolu s ideologickou informací, že Velký Džihád začal. Kalašnikovy, granáty a pancéřovky RPG-7 jsou rozděleny spolehlivým osobám. Členové osvobozovacího komanda zabavují všechna použitelná vozidla a s pomocí ukradených policejních vozidel dodávají akci krytí. Stovky uprchlíků, nyní většinou ozbrojených, prchají noční tmou do lesů a blízkých kopců, aby s nastávajícím úsvitem zmizely z očí. K dispozici mají vozidla, zbraně a pár dalších užitečných drobností. Obzvláště užitečným druhem vozidla je sanitka. Blikající a houkající vozidlo řítící se vysokou rychlostí nebudou přeci příslušníci bezpečnostních složek zastavovat a kontrolovat. To, že místo pacienta veze komando nebo zásilku zbraní, nikoho nenapadne. Cvičení psi a koně jsou také velice užitečnými pomocníky. Psi se svým skvělým čichem a koně díky své průchodnosti v terénu jsou v některých situacích k nezaplacení. Zbytek věcí seženou útočníci při plenění měst a vesnic. Oddíly jsou postupně zorganizovány do skutečných partyzánských jednotek. Díky připraveným vysílačkám začínají koordinovat partyzánský boj po území celé Evropy. Nenadálými útoky na komunikace a sklady začínají systematicky narušovat celou infrastrukturu země. V otevřených soubojích s bezpečnostními složkami mají obrovské ztráty, ale v jejich prospěch hraje pohyblivost a svoboda manévrování. Nemají za úkol udržet nějaké konkrétní území. Mají za úkol škodit, narušovat, znervózňovat, zabíjet bezbranné, aktivně útočit na početně slabší oponenty, vyvolávat strach, chaos, hysterii a rozvracet území protivníka, ale v případě přečíslení utíkají z boje.

Ovšem některé cíle je nutné zasáhnout ihned. Část komand proto přerušuje klíčová elektrická vedení, ničí transformátory a rozvodny elektrického proudu, vyhazují se do povětří mosty, klíčové dopravní uzly, benzínové stanice, nádraží, stanice a soupravy metra... Další skupiny kladou nástražné miny do zátarasů na dopravních uzlech i na místech, kde se pohybují větší skupiny lidí. V Alpách dojde ke zničení klíčových tunelů a tak je přerušeno spojení sever-jih. Evropa poznává, co je to žít bez elektřiny. Nefunguje nic počínaje osvětlením a konče telefony a přístroji v nemocnicích. V neosvětlených městech řádí po nocích zločinecké bandy, které se jakýmsi tajemným způsobem dozvěděly, že se brzy objeví nečekaný "výpadek proudu" a tak se ho rozhodly využít. Zločinci krytí temnotou způsobí neuvěřitelný chaos. Není zde nikdo, kdo by byl schopen tomuto řádění zabránit. Ochromení vedoucích představitelů států je také důležité. Významní politici ze všech částí politického spektra jsou zabíjeni zákeřnými útoky ze zálohy. V některých zemích jsou přepadeny přímo budovy parlamentů a vlád, jinde přijdou ke slovu osamocení zabijáci, tichošlápci s nožem a pistolí s tlumičem nebo chladní ostřelovači s dalekonosnou puškou. Takže zde není nikdo, kdo by mohl vydat rozkazy k obraně. Informace o cílech mají útočníci od svých krajanů, kteří zde byli po řadu let jako uprchlíci. Komanda vědí naprosto přesně, co kde hledat, takže jdou na jistotu.

Z arabských lodí kotvících v západních přístavech vylézají stovky bojovníků speciálních komand. Paluby těchto lodí nikdo nekontroluje, protože paluby lodí a letadel náleží pod svrchovanost státu, pod jejíž vlajkou je příslušná loď či letadlo registrována. V USA i Evropě dojde na nábřeží velkých přístavů k obrovským pouličním bojům s desítkami fanatických hrdlořezů, kteří bez milosti zabijí každého nevěřícího. Lodě v přístavech jsou poškozeny demoličními náložemi a skupiny skvěle trénovaných minérů ničí veškeré zařízení, které by bylo možné použít. Z arabských letadel vybíhají další commandos a ničí vše, co jim přijde do cesty. Obsazují řídící věže a na dráhy evropských letišť dosedají letadla, která přiletěla přímo ze základen v severní Africe. V jejich útrobách jsou další stovky po zuby ozbrojených fanatických Alláhových bojovníků spolu s potřebným vybavením. Někteří agenti pronikají do vodohospodářských zařízení a zamořují je předem připravenými chemickými a biologickými přípravky. Statisíce lidí umírají na choroby, o nichž většina z nich nikdy předtím neslyšela.

Speciální týmy Arabů s lehkými přenosnými protiletadlovými raketami SA-7/14/17 se usadí v okolí civilních i vojenských letišť a vzápětí se zřítí několik dalších letadel. Zbytek je uzemněn. Tyhle malé rakety lze vybavit samočinnou akustickou spouští, namířit do určeného směru a pečlivě zamaskovat. O víc není nutné se starat. Časová pojistka odjistí střelu po uplynutí nastaveného časového úseku. Když se k raketě blíží letadlo, jeho hluk sílí a vše je v pořádku, ale jakmile se letadlo vzdaluje a hluk slábne, akustické čidlo raketu odpálí. Je to taková vzdušná mina. Když veliteli základny spadne po zásahu raketou letadlo, zastaví lety a pošle vojáky prohledat okolí základny. Několik vojáků samozřejmě šlápne na nastražené miny. I když se jim povede objevit několik nastražených raket, jaká je jistota, že jich tu není schovaných víc?? K velkým námořním základnám se v noční tmě přibližuje několik rybářských lodí. Když se dostanou na vzdálenost deseti kilometrů, posádky odmaskují dosud zakryté odpalovací rampy pro neřízené rakety BM-21. Salva raket dopadá na základny a způsobuje velké škody. Vylétne do povětří sklad paliva, dojde k poškození několika lodí. Budou v opravě jen několik dnů, ale i těch pár dnů nečinnosti útočníkům stačí. Posádky "rybářských" lodí mezitím svá plavidla opuštějí a vyloďují se na pobřeží, aby se přidaly ke zbytku partyzánských jednotek. "Rybářské" lodě se budou několik hodin bezvládně pohupovat na vlnách a když na jejich palubu vstoupí příslušníci bezpečnostních složek, lodě vyletí do povětří. Další komanda útočí na velké přehrady a vyhazují jejich hráze do povětří. U určitých druhů přehrad stačí jen malé poškození hráze, jedna nenápadná trhlina, a tlak vody po několika desítkách minut celou práci dokončí. Při povodních zemřou stovky lidí, zdroje pitné vody jsou zcela znehodnoceny, chybí elektřina z turbín, desítky měst a obcí jsou doslova spláchnuty z povrchu mohutnou přívalovou vlnou.

Velmi speciální úkoly mají malá motorová rogala. Z několika stodol roztroušených po celé západní Evropě se vyhrnou malé tříkolky poháněné motory s tlačnými vrtulemi. Každá z nich nese dva muže a výzbroj. Muži vytahují v houstnoucím šeru večera svou tříkolku, tankují ji a zavěšují vybavení. Na zadním sedadle sedí pilot, před ním sedí kulometčík obsluhující pohyblivý lehký kulomet. Muži roztahují velký paraglidingový padák a připevňují ho na závěsy tříkolky. Nasazují si přílby, neprůstřelné vesty a brýle pro noční vidění. Motor zabublá a tříkolka se po několika metrech rozjezdu vznáší do potemnělé oblohy. Pilot ji vede nízko nad zemí, k navigaci mu pomáhá malý GPS přijímač. Roje létajících tříkolek se spojují jako hejna hmyzu do jednotlivých útočných skupin. Letí velice nízko, takže radary je nezachytí. Rogala nevyzařují žádné záření a tak nejsou zachytitelné ani nejlepšími pasivními senzory. Po několika minutách letu se přibližují ke svému cíli - letecké základně sil NATO. Piloti nechávají motory jen probublávat na minimální možné otáčky a tlumiče na výfucích redukují hluk na minimum. Roj vos tiše klouže noční tmou ke svému cíli. Mladý voják právě drží pravidelnou hlídku na kontrolní věži. Dalekohledem kontroluje okolí základny, ale na oblohu se nepodívá. Náhle zarachotí kdesi ze vzduchu kulometná palba a párkrát se zableskne. Sprška žhavého kovu pokropí věž a rozseká na kousky veškeré vybavení. V tříšti skla a dalších trosek se válí několik postav a lepkavá krev skrápí podlahu. Mladý voják už dalekohled v ruce nedrží a jeho služba byla právě předčasně ukončena. Na plochu letiště tiše dopadá řízeným pádem několik tříkolek, zatímco druhá skupinka provádí nízký průlet nad základnou. Řev motorů se mísí s rachotem palby a výbuchy shozených ručních granátů. Skupinka, která přistála, se dočasně zbavuje padáků a tříkolky vyráží do útoku jako lehká kavalérie. Míří přímo k rozestaveným bojovým letadlům a jedno po druhém je ničí. Granát do sacího otvoru, dávka z kulometu do celého trupu letadla... Stíhačky za miliony se jedna po druhé mění na šrot. Ostatní rogala zatím kryjí údernou skupinku palbou kulometů a granátometů ze vzduchu. Ubikace vojáků jsou doslova prostříleny skrz naskrz, vybuchují muničáky, palivové cisterny, hoří skladiště, vozidla jsou znehybněna, všude se válí mrtví a umírající vojáci. Ostatní pobíhají v chaosu kolem, kryjí se před palbou a snaží se pomáhat raněným kolegům. Skupinka útočníků na zemi zatím dokončuje svoji práci a vrací se k odhozeným padákům. Ještě napadnout ubikace pilotů a techniků, co nejvíce jich pobít a mizíme. Několik vojáků, kteří se zmohou na obranu, je postříleno, všude vládne panika. Piloti rogal připevňují padáky pomocí rychlozámků a startují stejně rychle, jak se objevili. Než se skupinky zmatených nepřátel vzpamatují, útočníci zmizí v noční temnotě. Totéž se odehrává o několik kilometrů dál u stanovišť radiolokátorů, palebných postavení PVO, velitelstvích obrany...




Největším nepřítelem jsou ovšem nezávislí novináři. Proto jsou v prvních hodinách přepadeny redakce rádií a televizí, po celém území jsou postupně ničeny radiové vysílače. Před budovou RFE v Praze vybuchne náklaďák s tunou semtexu na korbě, stejným způsobem jsou likvidovány i jiné slavné stanice jako je BBC a CNN. Mrtvých jsou tisíce. Do éteru začínají na frekvencích běžných rádií vysílat předem připravené pirátské vysílačky šířící dezinformace. Do domu ředitele jedné významné televize vniká v noci skupinka maskovaných ozbrojenců a bere jeho rodinu jako rukojmí. Zatímco část skupiny bdí nad "bezpečností" ředitelovy rodiny, odjíždí ředitel se zbytkem komanda do sídla televize. Příslušníci komanda mají s sebou videokazetu s pečlivě předtočeným záznamem, který záhy pouští na televizní obrazovky celé země. V mimořádných ranních zprávách tak hovoří dvojník viceprezidenta o tom, jak se skupina armádních důstojníků pokusila provést převrat, zabili legálně zvoleného prezidenta a vyzývá armádu, policii i veřejnost, aby nevěřili žádným dalším oficiálním zprávám, protože není možné zaručit, že spiklenci už ovládli sdělovací prostředky. Rovněž vydává rozkaz všem bezpečnostním složkám, aby zůstaly na svých stanovištích a neposlouchaly rozkazy od nadřízených a vyzývá občany, aby se zabarikádovali doma a nic z vlastní iniciativy nepodnikali. Jak jsou postupně vyřazována další a další rádia a televize, dezinformací přibývá. Popření těchto informací od pravého viceprezidenta a vlády se většinou k občanům nedostanou a i ti, kteří je slyšeli, jim nevěří. Panika záhy ochromuje celý stát. Mezitím hackeři, teroristé z kyberprostoru, napadají zbytek dosud fungujících počítačových sítí. Jsou aktivovány řady destruktivních počítačových virů, které se po několik měsíců skrytě šířily sítěmi. Jejich náhlý úder je zničující. Vyřazení počítačů a sítí se stává kritickým. Když je vše, bezpečností státu počínaje a distribucí želé medvídků konče, řízeno počítačovou sítí, je kolaps sítě opravdu vážnou závadou. Stovky kilometrů nad tím vším se rychlostí deset kilometrů za vteřinu řítí prostorem čínská, podle oficiálních informací telekomunikační, družice. Byla vypuštěna před zhruba půl rokem. Je vybavena na telekomunikační družici neobvykle přesným protisrážkovým radarem, skvělým palubním počítačem a poměrně silnými motory. Přes to všechno dojde k chybnému zážehu a družice "nešťastnou náhodou" rozbije nejdůležitější satelit amerického letectva. Během několika dalších hodin dojde k řadě dalších "nehod" a americké síly díky kolapsu počítačových systémů ztrácí přehled nad planetou. Není možné komunikovat se strategickými ponorkami, základnami a flotilami po celém světě, základnami nukleárních raket a bombardérů velitelství SAC. I kdyby se velení rozhodlo použít jaderné zbraně, chybějící spojení by znemožnilo koordinovaný úder a odpal jen několika raket by vyvolal okamžitou totální odvetu od Ruska a Číny. Bez spojení a komunikací není velení.




V neuvěřitelném chaosu se první vojenské jednotky dávají do pohybu. Vojáci se pouští do boje bez rozkazů, z vlastní iniciativy. Ale proti komu se, krucinál, vlastně bojuje?? Nikdo dosud oficiálně válku nevyhlásil, politici nevydali žádné rozhodnutí o zahájení válečných akcí, přicházející zprávy jsou rozporuplné? Děje se však něco příšerného, to je nepochybné. Informace hovoří o padajících letadlech, atentátech, nějakém ohromném výbuchu v New Yorku, teroristických útocích po celém území Evropy a USA. Zachytit islámského nepřítele je navíc krajně obtížné. Záškodníci se pohybují všude, je jich velký počet, vyhýbají se však přímému boji a není zde žádná pevná fronta. Bojištěm se stává každá ulice. Arabi využívají civilistů jako živých štítů a nepoužívají žádných identifikačních znaků. Pohybují se v civilních vozidlech a oblékají se jako civilisté. Když neuspějí tady, zaútočí za půl hodiny ve vedlejším městě. Jsou naprosto nezávislí a bojují s fanatizmem sebevrahů. Jsou postradatelní, jediným úkolem je před svou smrtí způsobit co největší škody, vyřadit co nejvíce prostředků protivníka, pozabíjet co nejvíce nevěřících.




Na louku na předměstí Londýna přijíždí dodávka. Vylézají z ní tři muži, kteří sestavují velký model letadla. Zatímco jeden z nich programuje palubní mikropočítač, další plní nádrž a připevňují užitečný náklad. Nejsou to obyčejní modeláři. Svoje bezpilotní letadélko stavěli celé týdny podle plánů, které jim dodali jejich šéfové. Tato malá a pečlivě postavená letadélka unesou až dva kilogramy nákladu. Díky lehkému přijímači signálu GPS a navigačnímu mikropočítači se dokáží pohybovat s přesností na dvacet metrů. Pověřený agent převzal před několika hodinami velení nad těmito "modeláři". Muži připevňují na letounek kontejner s radioaktivním materiálem a vypouštějí jej nad město. Několik minut poté malá náložka roztrhne kontejner a vysoce toxický spad se rozptýlí do vzduchu. Ačkoliv to obyvatelé zakouřené metropole ještě netuší, vdechují nebezpečné koncentrace radioaktivního materiálu. Dozimetry na kontrolních stanovištích začínají šíleně vrčet, ale už je pozdě. Stovky lidí jsou odsouzeni k smrti. Ti šťastnější zemřou brzy na selhání imunity, ozáření nebo na otravu, ti méně šťastní budou umírat ještě roky na rakovinu. Podobných letadélek je dnes ve vzduchu několik desítek. Některá nesou "špinavou bombu", některé mají klasickou trhavinu k útoku na významné cíle, další nesou biologické a chemické zbraně ke kontaminování povrchových zdrojů pitné vody.




Zatímco Evropa a USA bojují na svém území se stovkami partyzánů, přes hranice Izraele se valí statisíce po zuby ozbrojených Arabáčů. Irácká, syrská a egyptská armáda se stává hrotem svatého úderu. Izraelská armáda bojuje s bezpříkladnou statečností. Celý izraelský národ se chopí zbraní a bojuje do posledního dechu, ale munice a zásoby postupně docházejí. Pomoc od USA nepřichází a tak po čtrnácti dnech neuvěřitelně krvavých bojů přestává stát Izrael existovat. Na každého zabitého Izraelce připadá dvacet zabitých Arabů, avšak židovský národ přestává existovat. Co se nepovedlo církvi, Hitlerovi a Stalinovi dokázali Arabové. Ovšem sto milionů jich za to tvrdě zaplatilo. Arabů jsou však stamiliony. Další a další vlny překračují mrtvé bratry, sbírají od nich zbraně a pokračují v útoku.

Přes Balkán se do Evropy nasouvá obrovská lidská vlna. Druhá velká vlna se hrne do Ruska přes středoasijské republiky a Kavkaz. Invaze nabírá na síle, podporovaná dodávkami zbraní z Číny. Vojáci evropských armád sice bojují statečně, ale s hordami partyzánů v zádech nemají příliš velké šance. Velitelé arabských hord mají za úkol postupovat vpřed maximální možnou rychlostí. Využívají mezer mezi uskupeními evropských armád a objevují se prakticky všude. Neustupují, znají jen jeden směr - kupředu.

Množstvím a nekonečným fanatizmem útočníci vynahrazují nedostatky v taktice a výzbroji. Náboženští vůdcové vykřikují hesla o "matce všech bitev" a oslavují Alláha. Miliony Arabů padnou, ale nakonec slaví úspěch. Evropa je v rozkladu. Velkoměsta se stávají příšernými bojišti, novými Stalingrady, kde se ve změtích tunelů a úzkých zastavěných prostor odehrávají příšerné souboje zblízka, ve kterých se milost neuděluje. Poslední baštou zůstane Británie. Díky kanálu LaManche a katastrofálním ztrátám v arabských řadách se ji podařilo ubránit a stala se tak útočištěm pro miliony Evropanů.

V okamžiku, kdy se hroutí Evropa, překračuje milionová čínská armáda hranice Ruska a obsazuje téměř celou Sibiř. Nikdo jí teď nestojí v cestě, Rusové ztratili většinu svých jednotek na Kavkaze a na širých pláních pod Moskvou. Další čínské hordy se převalují přes pohoří Tibetu a pronikají do Indie. Indická armáda má těžké problémy s Pákistánci a nečekaný úder Číňanů z boku jí zbůsobí příšerné ztráty. Soudruzi z Pekingu podporovali Araby po desítky let a teď přišel čas dělení kořisti. Naleziště nerostných surovin na Sibiři se budou hodit, až se v Pekingu rozhodnou ukončit spolupráci s islámem a změnit přítele v nepřítele. Rovněž jsou zde další státy, které stojí za to připojit k největší lidově demokratické zemi světa. Rudožluté hordy se převalují přes Jižní Koreu, obsazují země jihovýchodní Asie a mohutná invaze přes Tchaj-wanskou úžinu ukončuje existenci poslední "vzbouřenecké kolonie". Tchaj-wanci se bránili opravdu tvrdě, Číňany to stálo spoustu lidí i techniky, ale techniku si vyrobíme novou a pokud jde o vojáky, je nás přece miliada!




Bojová taktika islamistů je jednoduchá. Stovky fanatiků s kalašnikovy AK, pancéřovkami RPG-7, minomety a 122 mm kaťušemi se pohybují neuvěřitelně rychle na náklaďácích a terénních dodávkách. Kalašnikov (AK) je skvělá zbraň - robustní, spolehlivá, jednoduchá a relativně přesná. Munici pro ni nalezneme po celém světě. Může být vybavena bajonetem, optickým nebo termovizním zaměřovačem stejně jako podvěšeným granátometem. Existuje s pevnou (AK) i sklopnou pažbou (AKS), ve dvou rážích (verze -47 a verze -74). Existují lehké pěchotní kulomety (RPK) odvozené od kalašnikova stejně tak jako zkrácené minisamopaly (AKSU) pro řidiče, tankisty a vojáky, pro které jsou malé rozměry osobní zbraně klíčové. Odstřelovačská puška SVD Dragunov je ve svém základu také kalašnikov. Pancéřovka RPG-7 je také skvělá zbraň. Dokáže protipancéřovým granátem zničit nepřátelský tank, BVP-éčko, obrněný transportér, náklaďák, jeep, vyhodit do vzduchu bunkr, prorazit otvor ve zdi, zbořit budovu... Může odpalovat také tříštivé granáty a poskytnout tak "svému" družstvu velmi přesnou přímou "dělostřeleckou" podporu. Kde nestačí palba z AK a RPG, pomohou minomety a 122 mm kaťuše. Zvláště minomet je velice jednoduchá a snadno přemístitelná zbraň. Ovšem stejně důležitou součástí výzbroje je i obyčejná zákopnická lopatka. Jen málo lidí si uvědomuje, co vše v sobě zákopnická lopatka obsahuje. Lopatka je nejdůležitější součástí výstroje pěšího bojovníka. Pokud se někde na chvíli zastaví, začne kopat. Za deset minut vykope brázdu dost hlubokou nato, aby do ní mohl zalehnout. I kdyby přes takovou brázdu přejel tank, bojovník má velkou šanci přežít. A okop se s ubíhajícím časem stále prohlubuje. Během pár hodin bojovník vykope dost hluboký a chráněný okop, aby v něm mohl stát a střílet do okolí. Potom prokope průchod do sousedova okopu. Okopy družstva se spojí s okopy čety, roty, praporu... Za několik hodin je celá jednotka perfektně zakopána a zakrtkována v zemi. Základní činností pěchoty je kopat hlínu deset hodin denně. Ven ze země ji potom dostane jen masivní bombardování napalmem a kontejnerovými pumami ze vzduchu nebo atomový úder. Běžné dělostřelectvo může rozvrtat celý povrch, ale voják dobře schovaný ve své díře zůstane ochráněn. Zabít ho může jen přímý nebo velmi blízký zásah. Frontální útok pěchoty nebo tanků utrpí mnohem větší škody, než zakopaný obránce. Obránci stačí jediné - nedovolit, aby se protivníkova pěchota dostala na vzdálenost hodu granátu. Ovšem v okamžiku, kdy zazní rozkaz k dalšímu postupu, vylezou bojovníci ze svých nor a zahájí další zběsilý útok. Přiostřená lopatka je také skvělou zbraní pro boj zblízka. Je tichá, lze ji použít jako těžký vražedný tesák. Obzvláště při nočních akcích ve stísněných prostorách je neobyčejně užitečná. Rozseknout jediným máchnutím lebku protivníka je otázkou vteřiny. Protivník díky její váze utrpí vážné zranění, a to i když se mu povede úder srazit např. rukou. Lopatka je skvěle vyvážená, takže ji lze přesným hodem zabodnout do těla protivníka. Pokud zarachotí palba ze samopalů, všichni nepřátelští vojáci budou instinktivně palbu opětovat. Když protne vzduch tichý hvizd letící lopatky a k zemi se s tichým zachroptěním a žuchnutím zhroutí bezvládné tělo kamaráda, přeživší vojáci se pokusí uhnout a někam se schovat před tou velkou příšernou létající věcí. Útočník tak okamžitě získá morální převahu. Lopatka je skvělým nástrojem použitelným jako nůž, sekyrka nebo kladivo, je prodloužením ruky. Rozbijete s ní jakékoliv vybavení, které by mohl protivník použít. Lze se s ní ubránit rozdivočelým psům, které na Vás nepřítel poštval. Je možné ji použít jako pádlo při překonávání řeky na loďce či elektrickém sloupu. Je i dobrým nástrojem k výslechu zajatců. Hra na zasekávání ostří lopatky mezi roztažené prsty zajatce je dostatečně stresující na to, aby zajatci rozvázala jazyk. Pokud nepovolí, následuje odřezávání uší, nosů a odsekávání prstů za pomoci jejího ostří. Zasekávání lopatky do ledvin a dalších částí těla je další možností jejího využití. Usmrcení přebytečného zajatce jediným máchnutím lopatky je rychlé a tiché. Lopatka je minimálně stejně důležitým nástrojem jako samopal.

Teď mírně odbočím. Že je poslední pasáž neuvěřitelně brutální?? Ano je, ale nedělejme si iluze o tom, že nepřítel bude dbát na humánní standardy. V Jihovýchodní Asii komunisté usekávali zajatcům prsty, vyřezávali za živa matkám z břicha nenarozené děti, svazovali zajatce ostnatými dráty, používali zajatce jako živé štíty... Povstalci Mau Mau taky rozřezávali přepadeným bělochům těla. Arabáči jsou obzvláště známí svým zalíbením v odřezávání částí těl zajatců jako jsou končetiny a pohlavní orgány. V Alžíru arabští teroristé vedení známým hrdlořezem Ben Bélou uřezávali zajatcům hlavy, které potom s cedulkou FNL pohodili u cesty. Mudžáhedíni v Afghánistánu zase rozřezávali a zohavovali těla zabitých sovětských vojáků, noži vyřezávali do jejich těl hanlivé nápisy a jejich krví psali na zem či na okolní skály obscénní nápisy poté, co kolem mrtvých těl rozložili střeva a další orgány. Husajnova tajná policie Mukhabarat je proslulá poléváním zajatců kerosinem a jejich zapalováním. Jednou z oblíbených metod výslechu zajatců ruskými jednotkami SpecNaz je "žehlení" jejich těl žehličkou, pochopitelně zapnutou. Dzeržinského čekisté za občanské války v Rusku stahovali za živa zajatcům kůži z rukou a vyráběli z ní "rukavice" (v Charkově), váleli vězně v sudech, do nichž byly zatlučeny hřebíky (ve Voroněži), nabodávali zajatce na kůl (v Poltavě), přivazovali zajatce k prknům a pomalu je zasouvali do pecí (v Oděse), přivazovali k zajatcům klece s krysami tak, aby se krysy prokousaly do těl obětí (v Kyjevě). O "amputacích" končetin během občanské války v Sieře Leone víme doufám všichni. Ve Vietnamu komunisté s oblibou stříleli po neozbrojených amerických vrtulnících a vozidlech jasně a viditelně označených červeným křížem. Komunista prostě neví, že po červeném kříži se nestřílí. Nikdo mu to totiž nikdy při výcviku neřekl! On ví jen to, že červený kříž má co do činění s medicínou. Nechápe, proč by na vozidlo s velkým červeným křížem na boku neměl střílet. Nespoléhejme na to, že náš protivník bude respektovat mezinárodní konvence. Takových, kteří důvěřovali "čestnosti", "lidskosti" a "zásadovosti" protivníka jsou plné hřbitovy. Proč asi bylo za 2. sv. války nejvíce vyznamenání in-memoriam mezi zdravotníky?? Stejné je to i se slavnou Ženevskou konvencí. Podle ní má voják za povinnost sdělit svému vězniteli jen jméno, hodnost a číslo. Další informace nemá za povinnost sdělovat a věznitel nesmí použít jakéhokoliv donucovacího prostředku k jejich získání. Tak tomu je opravdu možné se jen usmát. Opravdu si myslíte, že když má velitel jednotky před sebou zajatce z místa, na které bude zítra ráno útočit se svou jednotkou, tak nevyužije šanci získat veškeré možné informace o protivníkovi?? Jeho úkolem je splnit úkol a to s co nejmenšími ztrátami na vlastní straně. Správný velitel raději ublíží jednomu nepřátelskému vojákovi, než aby riskoval, že jediný z jeho mužů zemře zbytečně. Velitel nese za své muže odpovědnost. A garantuji Vám, že příslušné informace ze zajatce dostane, a to i kdyby ho měl při výslechu zabít. Ptáte se, jak dlouho dokáže zajatec odolávat výslechu??? Řeknu Vám to - asi tak třicet vteřin.

Jazyková bariéra zde hraje jen minimální roli. Stačí jednoduchá pomůcka - šátek z nemačkavé látky, na které jsou ve sloupcích a řádcích natištěné jednoduché nejpoužívanější dotazy. Vždy v prvním sloupci jsou napsány v jazyce vlastníka šátku, v dalších několika sloupcích jsou ekvivalenty v nejpoužívanějších jazycích dané oblasti, ve které se operuje. Komunikovat se s pomocí této jednoduché pomůcky naučí i úplný pitomec. Pro příklad: vyslýchající ukáže na první řádek - "Budeš odpovídat a nebudeš dělat žádné vylomeniny, jasné??" Zajatec si rychle najde odpovídající sloupec se svým jazykem, přečte si otázku a kývne. Výborně, můžeme sundat roubík. "Budeš mluvit pravdu, nebo to s tebou špatně dopadne!!" Zajatec si opět najde ekvivalent a znovu kývne. Pak pokračují další dotazy na konkrétní objekt, o který máme zájem: "Ochrana?" - "Kolik? Četa, rota, prapor?? Tanky?? BVP?? Vrtulníky??" - "Kde? Ukaž na mapě! Namaluj schéma!" - "Miny?? Kulomety?? Rakety?? Kolik?? Ukaž na mapě! Namaluj schéma!". Tak to pokračuje dál jednoduchými dotazy a odpověďmi -"Ano/Ne/kývnutí/posunky/prstová matematika/nákresy na papír". Je to velice jednoduché. Poslední věta je opakováním druhé - "Když nebudeš mluvit pravdu, budeš litovat!". Zajatec vůbec nepochybuje, že to vyslýchající myslí smrtelně vážně. Vždyť před malou chvílí podřízli jeho kamaráda. Pokud by zalhal, úmyslně vlákal protivníka do pasti nebo odmítl vypovídat, stihl by ho krutý trest. Naopak pravdivou výpovědí si zajistí právo na rychlou smrt. Existují metody, jak dotyčného přes jeho vůli donutit mluvit bez toho, aby utrpěl újmu na těle. Chvaty, které sice neublíží, jsou však natolik nepříjemné, že zajatec promluví. Nebo mlátit do stolu a do židle, na které zajatec sedí, pořádnou dřevěnou tyčí a hrát pěkně nesraného - zajatec si nebude jistý, jestli vyslýchajícímu neujedou nervy a jedna z ran tyčí nepřiletí na jeho hlavu. Prostě jde o to zajatce pořádně vyděsit. Anebo třeba přetáhnou zajatci přes hlavu igelitový pytlík a počkat až se začne dusit, teprve potom mu igeliťák sundat. Zajatec jistojistě promluví a mučení je později prakticky neprokazatelné, protože zajatec neutrpí fyzickou újmu a je to tvrzení proti tvrzení.

Pokud by byl dotyčný opravdu zarputilý, dají se vesele použít fyzické metody - vymlátit zajatci zuby, každých pět minut mu zlomit v těle jednu kost a nechat ho o tom všem přemýšlet ("Když nic neřekneš, tak za tři hodiny z tebe zbude hadrovej panák!"). Pálení cigaretou, žehličkou nebo pohrabáčem je také docela účinné. Stejně tak "cyklistika", kdy se zajatec položí na záda, sváže se, nechají se volné jen nohy a zují se mu boty. Mezi prsty na nohou se zasunou kousky hadrů namočených do hořlaviny a zapálí se. Velice účinné je zajmout dva zajatce a vyslýchat je zároveň. Začít u jednoho (toho o kterém tušíte, že toho ví méně než ten druhý) a velice bolestivým způsobem z něho páčit informace. Druhého stačí nechat se na to vše dívat. Třeba i několik hodin. Jen ať se podívá, jak jeho kolega trpí, když nemluví!!! Pak odtáhnete toho prvního polomrtvého z místnosti a naznačíte druhému, že jeho kamarád se právě dostal na listinu "padlí za neznámých okolností" právě proto, že nepromluvil. Zaručuji, že ten druhý promluví. Stejně tak, pokud uvidí, jak kamaráda přivázali ke sloupu ostnatým drátem a pilníkem mu upilovali zuby. Způsobů mučení zajatců je mnoho a vynalézavosti se meze nekladou. Vždyť jen přivázat zajatce nahého k židli v místnosti, kde je tma a zima a nechat ho bezmocně poslouchat hluk a nářek z výslechu probíhajícího ve vedlejší místnosti je pro dotyčného dostatečně stresující. Stejně tak nechat vyslýchat zcela nahého zajatce ženou, která pronáší urážlivé výroky o jeho mužství. Křik vyslýchajícího, nářek vyslýchaného, zima, hlad, nedostatek spánku, vyčerpání a únava, pocit bezmoci, hodiny a hodiny ostrého světla bodajícího do unavených očí, strach z budoucnosti a neustálé fyzické utrpení a ponižování dokáže zlomit každého. Zvláště pokud mu vyšetřovatel naznačí, že "oni už stejně většinu toho vědí, tak o co jde". Po několika hodinách v uzavřené místnosti osvětlené monotónním světlem přestane zajatec vnímat čas. Neví, zda uběhly hodiny, dny nebo snad týdny. Jeho jediné přání je, aby jeho utrpení už skončilo.

To je možné jen tak, že vyslýchajícímu sdělí žádanou informaci. Vyslýchající unavenému, hladovému, dezorientovanému a promrzlému zajatci zcela jasně sdělí, že žádaná informace poskytne zajatci dávku teplého jídla, horké kafe, možnost se umýt, převléci se a hlavně čistou teplou postel a několik hodin naprostého klidu. Zvlášť nepříjemná je zima. Člověk ve vlhkých šatech, unavený, mokrý a promrzlý bez možnosti se zahřát má všeho plné zuby, zvlášť když ví, že jen pár metrů odtud je vyhřáté a suché místo, kde by se mohl ihned ohřát, umýt, najíst a vyspat pokud... Ani fyzické týrání není tak deprimující jako zima. Donutit člověka něco aktivně a cíleně dělat v okamžicích, kdy je mu hrozná zima je takřka nemožné. Je jen velmi málo zarputilců, kteří i v takové situaci dokáží vzdorovat a reálně uvažovat. V takových chvílích jde jen o jediné - jakkoliv se zbavit toho nepříjemného vlezlého chladu, který se zabodává až do samého morku kostí. Cílem výslechu je zlomit odpor zajatce a získat informace. Pokud není jiné cesty než mučení, tak se použije. Ne proto, že by vyslýchající byl sadista. Cílem je získat informace, které zachrání životy mnoha vlastních vojáků. Stejně tak, když víme, že před námi je minové pole, necháme skupinku zajatců kráčet vepředu před hlavněmi našich zbraní. "Kde jsou ty miny??" - nic - "Pochodem vchod!" - "BUM", první zajatec je na kousky - "Stát! Kde jsou ty miny??" - nic - "Pochodem vchod!" - "BUM", další zajatec mrtvý - "Znovu, kde jsou ty miny???" - nic - "Pochodem vchod!" - "BUM, BUM, BUM" - zajatci konečně pochopí svou situaci a začnou miny vyhrabávat. Konvence, lidská práva a důstojnost zajatce tady jdou stranou. Ukažte mi velitele, který bude riskovat ztráty své jednotky, když bude mít žádanou informaci takříkajíc v hrsti. Bylo by vysoce naivní a pošetilé se domnívat, že mezinárodní dohody a lidská práva se budou uprostřed krvavé bitvy na život a na smrt dodržovat. Vždyť se nedodržují ani v míru, tak proč by se měly dodržovat ve válce, kde jdou všechna pravidla stranou??? Jasně, je to cynické a brutální, ale proč by to mělo být nereálné??

Omlouvám se, pokud se někomu během téhle pasáže zvedl žaludek. Vím, co si o mě teď myslíte: že jsem totální úchyl. Zklamu Vás, nejsem úchyl! Jenom vím a nepochybuji o tom, že homo sapiens je schopen úplně všeho a neštítí se žádných zvěrstev vůči svým vrstevníkům. Jsem skeptik, cynik a pesimista, který nevěří v lidskost, soucit či milosrdenství. Člověk je horší než zvíře. Zvíře zabíjí kvůli přežití, člověk zabíjí pro moc a zisky a neštítí se mučit. Všechno, co je zde popsáno se více či méně někdy stalo. Všechny totalitní systémy mají jedno společné. Systém, kde se skřípění udavačova pera mísí s hrůzným zvukem vyšetřovatelova pilníku na zubech zajatého a končí třeskem pistole v rukou popravčího. Bezcitnost a krutost náboženských fanatiků a organizovaného zločinu je bezmezná. Rozsekání člověka zaživa nebo kulka mezi oči je jen to menší zlo. Mohl bych se rozsáhle rozepisovat o neuvěřitelných zvěrstvech člověka na svých vrstevnících, ale nebudu. Nechci, aby si čtenáři pozvraceli pečlivě vyleštěné monitory. Počítačům zvratky nesvědčí. No nic, vraťme se k našemu hypotetickému útoku.




Konec první fáze třetí světové války se přiblížil. Británii a USA se postupně podaří zlikvidovat na svém území Araby seskupené v partyzánských jednotkách, avšak bitva nekončí. Biologické zamoření a boje si na západní civilizaci vyžádaly téměř 200 milionů mrtvých. Stejný počet lidí padl do zajetí, budou potřeba pracovní síly k obnově kontinentu. Arabové ztratili přes půl miliardy lidí. Celá Evropa je vyplundrována a spálena na popel. Miliony nepohřbených mrtvol tlí na polích, ulicích zničených měst, v troskách budov, zničených dopravních prostředcích. Nad tím vlaje vítězná vlajka Islámu. USA utrpěly obrovské ztráty na životech i majetku. Na bakterie rozšířené vodovodními systémy zemřely miliony. Teprve teď si přeživší uvědomují, co se ve skutečnosti stalo. Západní civilizace se zhroutila. Hrstky přeživších se shromáždily v USA, Kanadě, Japonsku, Austrálii a Británii. Lidé všech národností toužící po svobodě se spojují a rozhodují se, že svou kůži lacino neprodají. Je to začátek nového uskupení demokratického světa - Unie svobodných národů (UFN). Zatímco se toto uskupení formuje, po celé Evropě vznikají, hned vedle nově budovaných mešit, koncentrační tábory pro přeživší příslušníky bílé rasy. A Maovi následovníci obnovují na Sibiři bývalé stalinské gulagy. Ovšem UFN se rozhoduje, že to takhle nenechá. A jak řekl nový prezident při své inaugurační řeči, budeme bojovat o své přežití. Chceme žít dál a budeme žít dál, protože žádný totalitní systém nás neporazí. Budeme bojovat a pomstíme se. Už žádné politické kompromisy jako v minulosti. Až to s těmi parchanty skončíme, tak si uvědomí, že tenhle útok nebyl až tak dobrý nápad. Pošleme je do doby kamenné. Miliony lidí sedící u rádií přivítají prezidentův bojovný proslov bouřlivými ovacemi. Touží po odplatě. Každý z nich znal někoho, kdo padl v boji, zemřel při atentátech nebo umíral v agónii na následky biologického útoku či ozáření. Je to den, kdy začíná nová epocha lidstva. Tahle celosvětová válka bude ještě hodně dlouhá, hodně krvavá a hodně bolestná.




Že je tento scénář šokující?? Nepochybně je. Úmyslně jsem napsal scénář v té téměř nejhorší možné alternativě. Chci, aby si každý uvědomil, že k narušení naší civilizace není třeba žádné supermoderní technologie, laserem řízených bomb, neviditelných tryskáčů... Stačí běžné pěchotní zbraně, unesená letadla, lodě, náklaďáky, bezpilotní letadélka a... ....a trocha vynalézavosti. Skvěle koordinovaný útok v celém západním světě by nás postavil do neřešitelných problémů. Desítky spících agentů by byly odhaleny až v okamžiku, kdy by útok začal. A to by už bylo pozdě. Letadla by padala jako shnilé švestky, tankery by vybuchovaly v přístavech a demolovaly vše kolem, sebevrazi v dodávkách se semtexem by naráželi do budov. Útok na elektrárny by bez větších problémů dokázal podlomit celé hospodářství a denní život. Biologická kontaminace masových zdrojů pitné vody by ohrozila statisíce či miliony lidí. Lidé by nedostali své ranní pečivo, voda tekoucí z kohoutků by byla smrtelně nebezpečná... Skupiny skvěle vycvičených fanatiků by dokázaly vést do partyzánského boje tisíce osvobozených uprchlíků, spící agenti by těmto skupinám dodali vybavení a jednotliví sebevražední atentátníci by mohli snadno zničit významné hospodářské objekty. Například útok na rafinerii nebo chemický závod by způsobil katastrofální ekologické škody. A to raději nedomýšlím následky útoku na jadernou elektrárnu, rozprášení radioaktivních látek nad velkými městy, anebo přímo útok atomovou pumou. Asi máme veliké štěstí, že celkem nejednotní a poměrně rozhádaní Arabové zatím omezují své snahy především na mlácení Izraelců, občasné únosy letadel a diplomatický terorizmus přes kecpulty Vadného shromáždění OSN. Doufejme, že útok na New York zůstane nadlouho jediným pokusem a lá kamikadze. Kdyby Arabové dokázali zorganizovat útok v rozsahu, jaký jsem zde popsal, tak vážně nevím, zda bych na přežití naší civilizace vsadil jediný pětník. A nemyslete si, že k tomu nemají prostředky. Peněz mají z ropy (nebo z opia) víc než dost a potenciální agenty rozeseté po celém světě (muslimů je jeden a půl miliardy a stále přibývají další).



Odkaz (LINK): http://spooky.webz.cz/clanky/3rdww.php
http://www.zvedavec.org/

reagovat 17.6.2004 11:03 - Zdeněk z Ostravy

Ten scénář se mě zdá býti docela reálný.
Jaký je váš názor?

reagovat 17.6.2004 12:37 - Křižák

Muslimové jsou stále agresivnější:

Po nedávném velkém haló s francouzským zákonem zakazujícím nošení muslimských šátků ve francouzských školách byl podobný případ publikován i v Británii.




Po dva roky chodila muslimka Shabina Begumová školy v Lutonu. Po celou tu dobu nosila kompromisní muslimský oděv sestávající se z hidžáb (šátku) a šalwar kamíze (kombinace kalhot a blůzy). To je oblečení, které škola toleruje a většina muslimů jej považuje za přijatelný.

Najednou se ale Shabina z ničeho nic a bez varování radikalizovala a rozhodla se, že bez džilbabu to není ono. Džilbab je tradiční muslimský oděv žen zahalující postavu zcela a ponechávající pouze škvírku pro oči. Mohla změnit školu, v místě existují i plně islámské školy, kde s džilbabem nemají žádmé problémy. Ale on školu měnit nechtěla.

Shabina nejprve nějako dobu se svým džilbabem v briské škole provokovala. Když ji škola upozornila, že překračuje míru, dala věc k soudu. Shabině to ale nevyšlo. Soud konstatoval, že její lidská práva, ani právo na vzdělání nebyly porušeny.

Odvolací soud potvrdil právo střední školy v Lutonu požadovat po svých studentech rozumný oděv. Za "rozumný" nepovažuje ředitelství školy tradiční islámský džilbáb zahalující ženu úplně s pouhou škvírou pro oči.

Shabina je prý rozhodnutím soudu zdrcena. Její rodina se vyjádřila, že jde o politováníhodný verdikt, který nepřispěje integraci muslimů do britské společnosti. Jinými slovy řečeno, pod pojmem integrace si její rodina představuje vlastně separaci, kdy oni - muslimové, žijící v naší (západní) společnosti - odmítnou splynout; vyžadují ústupky, které jdou za hranici tolerance. Copak není dost na tom, že britský systém dovoluje existenci čistě islámských škol ve své zemi? Copak není dost, že i v britských školách je nošení hidžabu a šalwar kamízu povoleno?

Tak si myslím, že nám muslimové ještě pořádně zatopí. A za to můžeme poděkovat Bushově juntě a sionistům, kteří unesli Ameriku. To oni zatroubili k této bitvě.

Co se muslimů a jejich domnělých práv týče, už jsem tady několikrát zdůrazňoval svůj postoj. Nejsem na straně pokrokových liberálů (=příznivců muslimů), tak jako nejsem na straně fanatických konzervativců (v podstatě sionistů). Snažím se nenechat se do tohoto konfliktu vtáhnout.

Respektuji muslimskou kulturu (nemyslím si, že je nižší nebo horší než ta západní), to ale neznamená, že dovolím muslimům převálcovat kulturu naši.

Kdybych žil v muslimském státě, respektoval bych jejich zvyky. Např. nechodil bych po ulici opilý s flaškou v ruce, ani bych se nekoupal "na Adama" na plážích, kam chodí oni, protože vím, že obojí je uráží. Není to součást jejich kultury. A totéž očekávám od muslimů žijících dobrovolně a trvale v naší kultuře. Není součástí naší kultury nosit džilbab. Jsou-li zde na návštěvě - prosím. Nic proti džilbabu nemám. Ale nechci ho vídat denně na svých spoluobčanech.

reagovat 13.8.2004 22:35 - bluegrasshopper


" Např. nechodil bych po ulici opilý s flaškou v ruce, ani bych se nekoupal "na Adama" na plážích, kam chodí oni, protože vím, že obojí je uráží. Není to součást jejich kultury."Jo..flaška v ruce..to by na nás měli tolerovat co!

"naší kultury" jenže co je naše?
"Nic proti džilbabu nemam. Ale nechci ho vídat denně na svých spoluobčanech." Ha,já zase nechci vídat vyholený lebky.Jo a taky nechci vídat zlatej značkovej řetízek v hodnotě deset tisíc okolo krku!

reagovat 9.2.2005 17:33 - Coul

Tenhle scénař je podle mě z jisté míry dost dobře realný a myslím si že jednou k něčemu takovému dojde. a to chcu vidět ten ARMAGEDON.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 25.2.2007 12:06 - Mrk

Hmm, autor scénáře by mohl napsat skvělý katastrofický thriller. Ale je to pitomost. Izrael by okamžitě použil stovky raket s jadernými hlavicemi a doslova a do písmene by okolní arabské státy proměnil na sklovitý písek. Pokud vím, tak aktivita a agresivita je stále na straně USA a Británie. Nepamatuji se, že by arabská armáda začala dělat pořádky v Evropě nebo v Americe. Teroristické útoky Arabů jsou projevem jejich zoufalství. Člověk, který nechá vybouchnout sám sebe tak činí proto, že mu už život nemá co dát. Aby taky ne, když mu například v Iráku vybombardovali celou jeho rodinu. Agresivita je stále na straně západních států, protože jejich životní styl je náročný na zdroje, které ubývají. Dokonce vítají i válku, protože je to pro ně oživení a příležitost získat cenné území například - Irák, Afghánistán nebo Irán. Vždyť i západní svět má svoje teroristické bandy, proč ty nedělají atentáty na Araby? Protože jsou slušnější? Ne. Protože nemají proč na arabské cíle útočit, Arabové jim nic neudělali. Nevybombardovaly jim rodinu, neobsadili jejich stát.

reagovat 6.3.2007 15:07 - richard

Máš recht autore, i tvoje inspirace Suvorovem z toho čouhá, ale jen tři připomínky: 1) evropské armády bojovat s invasory nebudou, israelská a USA ano 2) i GB bude dobyta, "svaz svobodných národů" se bude skládat s těžce poničených USA, CAN, JPN, AUS bez GB 3) nezapomeň na naše multikultůry, jsou nebezpečnější než mohamedáni, všemožně se snaží tenhle scénář nastolit, takže mohamedánští dobyvatelé budou mít k disposice statisíce na jejich straně přímo bojujících i na vysoce významných místech rozmístěných pomocníků, vsadím botky, že i "svaz svobodných národů" natolik paralysují, že k odvetě nedojde a bude dobyt a zničen ve druhém kole džihádu. P.S. Problém opravdu není v džihádu, ale v našich multikultůrách, pokud bychom chtěli zabránit nadcházejícímu džihádu, musíme eliminovat naše multikultůry, jejich pátou kolonu.

reagovat 20.1.2010 16:05 - George

??

reagovat 17.6.2011 14:31 - Superman

♥♥♥ MILUJI LUCKU VONDRÁČKOVOU !!! ♥♥♥

reagovat 27.5.2013 09:42 - rose

Armagedon je v prekladu hora Megido a takove misto na zemi neexistuje, jde tedy o symbol a podle Bible to vubec neni konecsveta,ani teroristicky utok

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *