Animismus u dětí

První příspěvky v diskuzi

reagovat 10.1.2009 11:06 - Jaroslav Knesl

Náš pěti a půl letý syn Kryštof, je hluboce přesvědčen, že jeho plyšový medvídek je živý. Přesvědčuje o tom své okolí a chce abychom tomu všichni věřili stejně jako on. Např chce abychom mu uspořádali narozeninovou oslavu, koupily dárky a uspořádali rodinnou oslavu. Přesvědčuje o tom i děti ve školce, avšak ani oni již jeho představy nesdílí. Když odmítáme a snažíme se mu, samozřejmě s citem, naznačit, že živý není, usedavě se rozpláče.

Po jiných stránkách

reagovat 28.1.2009 19:28 - Eva

Skus třeba plyšáka na nějakou dobu schovat. A když Bude Kryštof plakat tak mu skus nějak po jemu vysvětlit že ten medvídek asi živý nebyl. To by přišel.



A nebo skus mu říct nějakou pohádku kde medvídek byl živý a najednou se stal jen plyšákem.



Snad to pomůže

reagovat 28.1.2009 19:47 - Yossarian

Nemůže se cítít sám??..Třeba mu chybí někdo blízký ....pocit že ho má blízko...když jsme domů před lety přinesli kočku, řekla mi moje dospělá dcera ..... že to je jako když byla malá a chtěla, aby plyšáci oživli ...že ta kočka vypadá jako ten oživlý plyšáček .....a já jsem na ní, když byla malá, neměla čas , byla jsem vážně nemocná ......myslím že si užila svý....

reagovat 11.3.2009 17:11 - Martina

Ja ve svych osmi letech presvedcovala moje kamaradky, ze jsem morska panna. Pak jsem jeste mela jeden privesek, u ktereho jsem verila, ze ovlada pocasi. Proste detska fantazie je bez mezi. Ono by to melo prejit podle mne. Jako nevim, je mi 22 a nemam pocit, ze jsem nejak divna, nebo ze ziju ve vlastnim svete. Kdyz mi bylo 11 a nasi se rozvadeli, psychologove mi namerili IQ 132. Byla jsem vzdycky bysrejsi a v mnoha vecech hodne talentovana, jen jsem proste do nejake doby mela svuj svet. Takze hlavne nepanikarte.

reagovat 30.5.2009 17:30 - Michaela

Kryštofovi bych plyšáka rozhodně nebrala. Jelikož nastoupí do školy, možná že se bude cítit stydlivě před spolužáky. Pokud ano, do školy ho nosit přestane, pokud ne, tak by možná pomohlo částečné upozorňování , že plyšák neumí dělat takové věci jako člověk a názorně mu to ukazovat. Např dávat mu jíst před Kryštofem, nebo jiné. A nebo se taky dá čekat na to, a z toho vyroste. Třeba je to jen nějaké přechodné období.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 28.1.2009 19:47 - Yossarian

Nemůže se cítít sám??..Třeba mu chybí někdo blízký ....pocit že ho má blízko...když jsme domů před lety přinesli kočku, řekla mi moje dospělá dcera ..... že to je jako když byla malá a chtěla, aby plyšáci oživli ...že ta kočka vypadá jako ten oživlý plyšáček .....a já jsem na ní, když byla malá, neměla čas , byla jsem vážně nemocná ......myslím že si užila svý....

reagovat 11.3.2009 17:11 - Martina

Ja ve svych osmi letech presvedcovala moje kamaradky, ze jsem morska panna. Pak jsem jeste mela jeden privesek, u ktereho jsem verila, ze ovlada pocasi. Proste detska fantazie je bez mezi. Ono by to melo prejit podle mne. Jako nevim, je mi 22 a nemam pocit, ze jsem nejak divna, nebo ze ziju ve vlastnim svete. Kdyz mi bylo 11 a nasi se rozvadeli, psychologove mi namerili IQ 132. Byla jsem vzdycky bysrejsi a v mnoha vecech hodne talentovana, jen jsem proste do nejake doby mela svuj svet. Takze hlavne nepanikarte.

reagovat 30.5.2009 17:30 - Michaela

Kryštofovi bych plyšáka rozhodně nebrala. Jelikož nastoupí do školy, možná že se bude cítit stydlivě před spolužáky. Pokud ano, do školy ho nosit přestane, pokud ne, tak by možná pomohlo částečné upozorňování , že plyšák neumí dělat takové věci jako člověk a názorně mu to ukazovat. Např dávat mu jíst před Kryštofem, nebo jiné. A nebo se taky dá čekat na to, a z toho vyroste. Třeba je to jen nějaké přechodné období.

reagovat 20.6.2011 23:53 - Anna

Dobrý den,

ráda bych oslovila lidi, kteří jsou ochotni se anonymně, ale otevřeně svěřit se svými problémy a životními zkušenostmi.
Jedná se o autentické příběhy/osoby a rozhovory s nimi ze kterých vzniknou nejprve materiály a poté kniha rozhovorů o skutečných lidech.
Vše naprosto anonymně. Nikdy mi nemusíte říct své jméno, svou adresu ani jména jiných osob. Jde mi jen o upřímnost a ochotu sdílet s jinými lidmi své zkušenosti a vnitřní prožitky.

V případě zájmu napiště na mail: impress.express@email.cz.


reagovat 21.6.2011 07:31 - ANNO

Dobrý den,

ráda bych...

Nevotravuj!!!

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *