anhedonie-neschopnost se radovat

První příspěvky v diskuzi

reagovat 8.2.2011 15:43 - jana hanova

Ztratila jsem schopnost radovat se. Vnímám silně jen smutné věci, to ano,ale přijdou-li věci dobré, vím o nich, ale radost necítím. Prý je to syndrom anhedonie. Já ale tuto diagnozu nepřijímám, protože radost necítím od doby, kdy mi umřeli rodiče, poté pár kamarádů a nakonec i můj nejvěrnější přítel-můj pes. To byly spouštěcí mechanismy.... Proto odmítám antidepresiva, vždyť to by nebylo přirozené, přirozenou se mi zdá právě ta neschopnost radosti, i když to není jistě nic pěkného...

reagovat 9.2.2011 14:39 - Bara

Jani, totéž se stalo mně, když mi odešlo pár dobrých lidí, kteří se mnou nebo v mé blízkosti žili, poprve v životě jsem pocítila to, co nikdy předtím,a to že není z čeho se radovat, vždyť všechno je tak strašně pomíjivé.Možná že je to i tím, že stárnu a tak už ani žádnou radost nejen necítím, ale ani nečekám. Anhedonie mi diagnostikována nebyla, protože k doktorům tohoto typu nechodím. I já má stále kolem sebe ještě rodinu, ale na toto jsem sama...
Radost jsem se naučila předstírat, abych potěšila.

reagovat 9.2.2011 14:43 - Jana

Je mezi námi podoba. Já jsem Báro také u žádného "psycho" doktora nebyla, jen jsem se ten název diagnozy dozvěděla na Netu, když jsem pročítala stránky o smutku a
těžkostech jiných. Dávají se na to prý antidepresiva, ale to já nikdy neakceptuji, já si nikdy nechci dovolit nějaké chemii, aby mi měnila myšlení. Radši si nechám to své-neradostné.

reagovat 9.2.2011 18:47 - Jano

prosím,kde najdu nějaké ty stránky o smutku a těžkostech jiných,já bych se také do nějaké podobné diskuze zařadila.Jsem na tom taky tak,že už nemám z ničeho radost a mám jen obavy z toho co čekám že přijde.Mám na mysli třeba potíže ve stáří,je mě už 69 let,situace ve společnosti,neúspěchy dětí atd.témat by se našlo víc.Vlastina

reagovat 9.2.2011 21:48 - Jana

Milá Vlastino, těch stránek jsem prošla mnoho, když jsem dala do hledáčku neschopnost radovat se, smutek či trápení, už ani nevím, kde to všude bylo, prostě jsem jen zadávala bez jakéhokoli systému
to či ono a dostala jsem se na nejrůznější odkazy, našla jsem tam toho mnoho ale ne
úplně to, co hledám a nenacházím. Asi sama ani nevím, co, nebo, lépe řečeno, se to nedá najít. A tak spíše tápu dál a myslím na ty, kteří jsou na tom podobně jako já
a také nevědí, co vymyslet pro svůj budoucí život, když radost v tom jejich není Jana.
p.s. podívej se na "anhedonie" a když se rozdělíš o názor, přivítám to.

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 10.12.2013 00:40 - Martin

Ahoj,milá Mirko, už je to...

Tak vidíš, že jsi silnější, než sis myslela...

reagovat 10.12.2013 21:12 - janaha

Tak vidíš, že jsi...

Bohužel ne, Mirku, už beru Rivotril.

reagovat 13.12.2013 10:50 - Mary

Bohužel ne, Mirku, už beru...

Zabíra?

reagovat 12.12.2014 21:35 - pája

..a já myslela,že jsem divná..jen já.Přesně tohle znám..a předstírám,že jsem úplně někdo jiný,protože to,co se děje v mé hlavě,by nikdo nepochopil.Vlastně předstírám,že jsem "normální".V práci,před rodinou..někdy je ten smutek a ta neradost tak skličujicí,že si představuju jak to zabalím a u toho cítím vždy malou úlevu-že ta možnost tu je.Nemám konkrétní důvod-jen kam se podívám-jak zde bylo psáno-pomíjivost ..a já vidím jen zmar,nic nemá smysl,neštěstí druhých,celý svět ve válkách..radost nedokážu mít z ničeho,i když rozumově vím,že to není v pořádku,ale na druhé straně se mi zdá,že je v nepořádku,když to ostatní nevnímají..i když jim lze jen závidět..

reagovat 13.12.2014 20:46 - Jana

..a já myslela,že jsem...

Ahoj, Pájo, jsem na tom podobně a před vánoci to ještě nabývá na síle. Vynakládám všechny síly, abych udržela míru toho, že
jedu, jedu jako druzí, ale už mne to unavuje, velmi unavuje a tak raději se vyhýbám, stačí mi síly tak na blízké okolí.... Stala jsem se silně introvertní
a tedy byť mezi lidmi, jsem vnitřní samotářkou.

Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *