Ako si predstavujete babicku v roku 2002

První příspěvky v diskuzi

reagovat 9.4.2002 19:55 - Emilia Cornak

Som na dochodku. Chodim do dcerineho domu kazdy den. Cakam deti zo skoly, pripravim obed, upracem spalne,kupelne, idem von so psom.Naucime sa ulohy, prekontrolujem. Cakam v dome pokial pridu rodicia z prace. Domov dochadzam p 8.00 hodine vecer. Moja dcera a zat sa ku mne chovaju ako ku babysitter.Co robim nespravne?

reagovat 9.4.2002 20:24 - Ema

Především závidím Vaší dceři takovou babičku.Myslím,že Vašim mladým nedochází,co pro ně děláte.Vaše pomoc a láska k dceři Vám bere soukromý život,máte přece ještě nějaké zájmy,kamarádky,třeba na Vás ještě čeká pozdní láska.Víte co,nečekejte vděk,toho se asi nedočkáte,nebo aspoň ne hned,do toho Vaše dcera musí teprve dozrát.Ale řekněte mladým,že jste už moc unavená a zaplaťte si třeba rekreaci,nebo lázně,ale ne o prázdninách,protože teprve až jim sama dáte pořádnou lekci,snad jim to dojde.

reagovat 9.4.2002 21:53 - Jitka

já vás velice obdivuji. Je mi 28 a mám dvě děti 1 a 5 let. Neumím si představit, že bych tady měla takovou babičku. Jestli se k vám dcera chová jako k chůvě, tak je to chyba na obou stranách. Vy děláte chybu, že se jim tak obětujete-uklízet ložnici?-To je podle mého jejich byt ne ? Proč chodíte vy k nim domů? To nemohou děti, když to jinak nejde chodit k vám? Udělejte si trochu taky čas na sebe! Vždyť vaše dcera má svou rodinu a tak se o ni taky trochu stará. Nevím, ale pro mě by to připadalo jako využívání matky, nebo tchyně. Já chtěla mít rodinu a tak se o ni musím postarat sama. Neřeknu, příležitostná výpomoc. Ale klobouk dolů. Jen aby se k vám jako k chůvě jednou nechovali i vnoučata.

reagovat 8.6.2002 09:45 - Simona

Ahoj babičko,je mi přes 3O let a vychovávám 3 děti v jiném městě než žijí obě babičky.Pomáhala mi po porodu prababička,občas jdou na pár dní děcka na prázdniny,jinak vše zvládám sama.Myslím si,že je problém v tom,že jste tam dlouhou dobu a mladí nemají "svůj život".Kdysi se žilo pohromadě,teď by chtěli žít mladí sami.Proto bych ve vašem případě přestala chodit do bytu a hlídala děti jen venku.Kontrolu úkolů a úklid bych nechala na nich. Předala bych děti po jejich příchodu z práce a šla bych domů. Určitě vás mají moc rádi,ale chtějí být sami a neví jak vám to říct. Proto se k vám tak chovají,dávají vám to tím způsobem najevo a čekají,že to sama pochopíte. Zkuste se více věnovat sobě,pěstujte kytičky,pleťte jim svetry,šijte jim,vyšivejte ubrusy,ale v domácnosti jim přestaňte pomáhat.Je velmi těžké pro druhého partnera si zvyknout nato,že je v jejich domácnosti někdo,kdo má jiné zvyky.Cítí to jako omezování. K nám taky přijela babička pomáhat jen na 3 týdny po mém porodu a zažila jsem "horké" chvíle.Mám babičku moc ráda,ale manželovi jeho přítomnost vadila,i kdyžji má také rád,ale chtěl být sám,mít své soukromí.Neustále za mnou běhal a ptal se mně,kdy už babička odjede a pořád na ní něco viděl,že otevřela okno a on chtěl zavřít atd. Psychicky jsem to nevydržela a začala se chovat chladně s tím,že babičku možná napadne,že chceme být sami. Nakonec jsem jí to řekla.Mrzí mně to dodnes,protože ji mám moc ráda,ona říkala,že je ráda,že jsem jí to řekla,že netušila,že to je ten problém,proč se chovám jinak. Zapojili jsme pak do prací místo babičky děti i manžel se připojil a všechno jsme zvládli. Za babičkou jezdíme na návštěvy,pochopila to,mám výbornou babičku,mám ji moc ráda,že nás "nechala" žít "svůj" život.Staří lidé by neměli žít pro mladé,protože Ti pak nemají svůj život.Já to beru jako sobectví těch starých a ne oběť,když si nenajdou vlastní náplň života,ale sobecky žijí v "mladých" rodinách s tím,že pomáhají.Já celý život bojuji s "tchánama" o děti,i teď jsem doma bez dítěte,protože "tcháni" si s ním přejí být.Manžel k nim odjel i s dítětem a mně nezbývá než trávit život u nich nebo být sama. Nemohu si žít svůj život. Beru to jako jejich velké sobectví.Oni své děti nikomu nemuseli "dávat".Neříkám,že by se neměli stýkat s vnoučaty,často k nim jezdíme,ale mají to nechat na mé vůli,kdy se mi to bude hodit,můžu je tam zavézt. Velmi mně to trápí a s manželem se o tom často hádáme,ničí to náš manželský život. Teď půjdou do důchodu,takže vnoučata budou taky jejich životní náplň a já přijdu o děti.Nelíbí se mi jejich výchova ani jejich strava-jí samé klobásky a párky,hodně solí. Bojím se ať mi děti nevychovají tak jako své syny.Jejich syn - můj manžel se chová hrozně. Nechce se mu´pracovat,je sobecký,lakomý,agresívní,egoista díky jejich výchově.Má i dobré stránky jako pečlivost,společenskost atd.Ale těch horších stránek je mnohem více,těžce se mi s ním žije.A bojím se,že mé děti budou jimi stejně vychovány,protože "tcháni" požadují,aby tam byly čím dál častěji a to teď budou od podzimu oba v důchodu,takže tomu nezabráním,že děti vyrostou v "křupany". Jejich synové neumí ani pozdravit,ani poděkovat,chovají se jakoby trpěli všichni sociální fobií.Jsou hodní,mají dobré srdce,ale jsou tak hrozně vychovají.Mé děti to vidí a napodobují.Tak jsem se rozepsala,přeji vám,ať dokážete najít své zájmy,hodně tím mladým pomůžete.

reagovat 28.6.2002 20:53 - Pavlina

Mila pani Emilie, ziji v zahranici a bez babicek, ty jsou obe v CZ a ja bych je moc potrebovala. Aspon kdyz jsou deti nemocne. Ale aby za me nekdo vse delal, dokonce mi i stlal postele a uklizel loznici, to bych nestrpela. Podle me je reseni Vasi situace jedine: budte vic vzacna. Chodte k vasim detem jen jednou tydne a zbytek dni at vnoucata chodi k Vam. Ctete, chodte do kina nebo divadla, za kamaradkami, proste zijte svuj zivot. Vase deti musi mit pocit, ze jim davate cast sveho volneho casu ale vetsi cast si nechavate pro sebe. Vzdyt Vy jste uz svoje "odslouzila", kdyz jsem svoje deti vychovala. Ted je cas na to, venovat se sobe. A to musite nutne udelat, jnak se nedockate vdeku, jak na nej cekate. Me samotne babicka moc chybi, kdyz jsem 4 mesice chodila na cely uvazek do prace, musela jsem si platit cizi slecnu, aby mi deti vyzvedla a pockala s nimi doma. Ale Vami poskytovane sluzby jsou prehnane. Ted momentalne zvladam deti vyzvednout sama, ale babicka by se mi tak jednou za tyden sikla. Ale ne aby mi uklizela loznici!! Aby sla s detmi do parku a hrala si s nimi. Vic by mi nechybelo!

Pokračovat na prvních deset příspěvků v diskusi

Poslední příspěvky v diskuzi

reagovat 7.4.2007 22:08 - Rawe

to Emilia Cornak

Babička je podle mne babička pro děti, ne pro trvalou péči o domácnost, kombinace neplacené chůvy a hospodyně. Děti si budou vzpomínat, jak jim vyprávěla pohádky, hlídala je např. když byly nemocné a nemohly do školy či školky.

Asi jsem tvrdá, ale když rodiče oba mají takovou práci, že nemají čas na děti, tak určitě budou mít na plat pro paní na uklízení. A vám by pak zbyly jen děti.

Je to vlastně z roku 2002, zajímalo by mně, zda se u vás něco změnilo.

reagovat 4.10.2007 13:20 - Jarmila

Dobrý den, děláte špatně to co jsem určitý čas dělala i já. Snažíte se pomáhat a myslíte si, že to děti ocení. CHyba je v tom, že všechny děti jsou v podstatě sobci a pro ně je nejdůležitější co oni a když se jim něco nezdaří, tak to bude zaručeně vaše chyba. Vykašlete se na ně ať si vše zařídí sami. Věnujte se sama sobě.

reagovat 18.4.2009 20:08 - gita

taky jsem již babička , taky mám pocit , že co podniknu v dobrém se snažím mladým s dětmi pomoci, tak se m to obrátí , že je práce špatně.

reagovat 19.4.2009 11:45 - Ivana

Já jsem taky babička a mám to tak, že dcera mi také narušuje svými požadavky soukromý život. Nemohu si nic naplánovat, vždycky pak v tu dobu potřebuje "nutně" hlídání a kdo odříká akce jsem já. Vím moc dobře, že ona by se pro mě tak neobětovala, ale je mi líto těch dětí, protože nebudu-li je hlídat já, budou doma večer ponechány samy (dnes 7 a 8 let) nebo je svěří někomu nepatřičnému, třeba kamarádovi!, jen aby ona mohla za svým cílem. V tom pro sobectví nezná bratra. S manželem totiž nežije a on se o děti moc nestará. Takže já se bojím objednat např. lázně, co bude s dětmi? V létě je beru k moři, aby vůbec někam jely, dcera totiž věčně nemá peníze. A to je druhý kámen úrazu, věčně jejich domácnost dotuju z důchodu, samozřejmě bez vracení. Dokonce je to stylem vydírání - nemá na inkaso, nezaplatí ho jednou, dvakrát a pak už platím já z obavy, aby je nakonec nevyhodili z bytu.

Takže nejen hlídání, ale ještě i kontrolování, jestli je zaplaceno inkaso a také různé doplatky, elektřina, plyn atd. Také obědy v družině, protože i tam jsou často dluhy. Na školu v přírodě apod. samozřejmě také přispívám, takže sama pro sebe pak už nemám na nic. Nám na děti nikdo npřispíval ani nehlídal, rodiče bydleli 100 a 200 km daleko a tak jsem po večerech tvrdla doma. Když to dceři řeknu, odbyde mě, že to bylo za socialismu a to bylo všechno jednodušší. No, nevím. Tak jsem si také postěžovala. Když jsem si myslela, že až budu v penzi, budu konečně volná a dělat si konečně co chci, jít do kina, někam jet atd., zase se motám kolem dětí. Odmítnout ale nedokážu, špatně by to s nima dopadlo.

reagovat 1.2.2011 22:18 - Američanka zastřelila své děti, protože odmlouvaly

Před soudcem ve floridské Tampě v pondělí poprvé stanula 50letá žena, která ve čtvrtek zastřelila své dvě nezletilé děti. Důvodem mělo být jejich údajné odmlouvání. Policii zalarmovala matka Julie Scheneckerové.
Výjezdová hlídka ženu našla v jejím domě, na šatech měla krev svého 13letého syna a o tři roky starší dcery. Vyšetřovatelům řekla, že děti odmlouvaly a ona to už nemohla dál trpět, což by prý měli pochopit.
S pistolí ráže 38, kterou koupila pět dní před činem, plánovala zastřelit i sebe, ale nakonec tak neučinila.

Místní média uvedl, že maminka Julie svého syna Beaua ve čtvrtek vezla na fotbalový trénink. Cestou ho střelila dvakrát do hlavy a pak se vrátila domů, kde našla dceru Calyx, jak řeší u počítače domácí úkol, tak ji střelila do tváře.

Otec dětí, který je vojákem, byl v době činu na služební cestě v Kataru. O vraždě dětí se dozvěděl v pátek.


Pokračovat na poslední stránku příspěvků v diskusi

Přidat příspěvek

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *