Agorafobie - komentáře

reagovat 30.7.2009 15:53 - Ivana

Prečítala som si predchadzajúce príspevky, ktoré akoby som sa videla v nich. Tak isto trpím záchvatom úzksti, ked mám isť do obchodu, kde je plno µudí.Minule sa mi to stalo a ja som sa otočila a išla som preč. Doma som prežívala riadny stres-búšenie srdca,nekµud a bola som nervozna.Beriem lieky AD, ale chcem sa spýtať prečo je to tak,ked tieto lieky užívam už 4 roky.Dokedy to vlastne bude trvať?Aj ja by som konečne chcela medzi µudí...Dakujem za pochopenie!

reagovat 30.7.2009 16:30 - Lenka N

Ahojky Ivčo a chodíš i k psychologovi?Já jsem vtom též lítala jak papír.A navíc u mě trvalo než se vůbec přišlo na to co mi je.Původně si mysleli že je to nedostatkem magnésia.Měla jsem to i ve stádiu kdy u mě tak 3 krát do měsíce byla rychlá.Až jedna lékařka odnich mi řekla že dokud neodejdu od ex manžela,jelikož ho párkrát viděla nalitého,tak se můj stav nezlepší.Nejdřív jsem to nebrala vážně ale nyní lituji že jsem ji neposlechla dřív.Dostalo se to do stádia kdy jsem se dokázala postarat o děti a o ten zbytek už ne.A to jsem brala Neurol.Jednoho dne jsem si řekla a dost a odstěhovala se k rodičům.Jedno co jsem zvládla bylo auto.A to jsem měla v sobě už 2 neuroli najednou.Měla jsem už těžkou závislot.Díky jinému obvoďákovi který hned poznal co mi je a odeslal na správná místa se stav mírně zlepšil.Trvalo mi víc jak dva roky než jsem dokázala jít ven sama i do obchodu a dokonce i do práce.Agora je mrcha,jak se zklidníš tak je fan a klidně to může trvat i rok pkud nebudeš ve větším stresu.Ale ráda se vrací.Mám období kdy funguji jako kdysi a pak bum a jsem vtom zase.Dodnes chodím k psychyatrovi a psychologovi a to ji mám z pauzama od roku 2001.Držím ti moc palečky.

reagovat 2.8.2009 14:10 - Pre Lenku N

Ahoj Lenka N.Prepáč, že až teraz odpisujem.K psycholog.nechodím,chodila som zo začiatku na také posedenia, ale mne to nerobilo dobre,lebo každý rozprával o svojich problémoch...dobrých aj zlých.Takže som prestala chodiť.Chodím k psychiatričke, ktorá je veµmi milá a vie každého pochopiť.Akurát čo mi povedala, aby som tak po troške vyšla medzi µudí.Ja aj chodím sem tam, len mi prekáža akurát,to množstvo µudí.Skúsim sa nejak pomaličky premôcť,no uvidím čo to zrobí.Ale už by som bola rada, keby to konečne prešlo...aby som mohla fungovať ako predtým.Ináč som bola veselej povahy,mala som problémy akurát s manželom.Som šťastne rozvedená,mám 11 ročnú dcérku,ktorá je mojim slniečkom.Bývam u rodičov, takže doma to je OK.Akurát ten problém čo som opisala.Aj tebe prajem skoré uzdravenie, tak sa maj krásne Ahoj!Ivana

reagovat 4.8.2009 17:02 - Tlapka

Posledních 20 let po prodělaném životním traumatu trpím těžkou agorafobií. Nemám z ničeho strach, ale pociťuji nesnesitelný odpor vyjít z bytu. Pro věci venku si musím vždy někoho poslat.

reagovat 4.8.2009 21:05 -

Ahoj.Též jsem trpěla fobii a ne jenom touto.

Bylo mi opravdu moc,moc špatně 20 let.

Muž mě vodil k dr.nikam jsem nebyla schopna sama dojít.

A doma dvě malé děti .Nepoznaly semnou procházku,výlet nic.

Snědla jsem kvantum léků,navštívila i léčitele.

Ale pak mi pomohl lék Floxet.

Jedla jsem jen 1 tbl. ráno a při větší úzkosti neurol.

Více jsem začal chodit ven - postupně.

Napřed v noci .Obešla jsem sama úsek,který jsem každým dnem zvyšovala.Musela jsem získat jistotu,že to zvládnu.Bylo mi při tom moc zle.Potila jsem se,nemohla se nadechnout.

Taky mdloby jsem se bála .

Pak jsem vycházela i přes den.Lidi mi moc vadili,cítila jsem,jak mě pozorují.Když vás nevidí 20 l. na ulici,tak se není co divit.Ale já se snažila to přejít a zuby nehty jít,jít,jít.

Řeknu vám,že jsem šťastná,že dnes mohu se svým vnoučkem sama jít s kočárkem,protože se svýma dětma jsem nemohla.

Doufám jen,že se budu držet a nevrátí se mi to. Dnes už bych šla asi na léčení.

reagovat 19.2.2010 18:33 - Aneta

Aneto, je zajímavé, že jezdím...

Auto mi taky nedělalo problém.Ten pocit že můžeš kdykoliv zastavit a vystoupit...Do školy mě ze začátku vozili rodiče, ale to nemohlo trvat věčně že jo.Právě potom se mnou začli jezdit vlakem a protože jsem o tom řekla kamarádkám, tak mi potom pomáhaly tim, že vlaku na mě pořád mluvily abych neměla čas na to myslet...Já vlastně měla panickou hrůzu z toho že začnu zvracet.Takže jsem u sebe prostě začala nosit igelitovej sáček.Nevim proč, ale hodně mě to uklidňovala:...A jak dlouho máš takové problémy ty?

reagovat 22.2.2010 22:21 - Petra

Auto mi taky nedělalo...

...já to mám střídavě tak 5 let zpátky.Nejhorší je, že nikdo neví, proč se to u mě objevilo. Jsou dny, kdy mi nic nedělá skoro problém, ale jindy je to hrůza. Z ničeho nic. Taky mám problémy třeba na lanovkách, jde o strach, ale není z čeho. Leží mi to v hlavě a nemůžu se toho zbavit. Buď ráda, že chodíš ještě do školy, a že máš třeba podporu dobrých kamarádek. Chce to čas a hlavně si to nepřipouštět. Ale je to těžké, já vím. Bereš nějaké léky, nebo se to snažíš překonat vůlí. Ahoj P.

reagovat 28.2.2010 17:10 - Aneta

...já to mám střídavě tak 5...

Já už jsem se toho naštěstí zbavila uplně a ma celkem radost že jsem to zvládla bez léků.Zbyla mi jenom lehčí klaustrofobie.

reagovat 2.3.2010 16:36 - Iva

Ahoj, už asi půl roku mám pdobné stavy jako vy všichni, nejdřív mi stačilo vysvětlení, že mám vysoký tlak a proto se mi mezi lidmi motá hlava, ale postupně jsem začala rozpoznávat a předvídat problémové situace. koncerty, divadla, kina, tunely apod. zatím jsou to jen pocity úzkosti, vysoký tlak, bušení srdce a pocity na omdlení, žádný záchvat. Chtěla bych se zeptat, zda mi můžete doporučit nějakého lékaře, na koho bych se v Praze mohla obrátit. Předem moc děkuji.

reagovat 24.3.2010 15:45 - trpim agorafobii???

chtela bych prosim poradit,pred ctvrt rokem jsem zacala mit velke problemy se zady,nekolikrat se mi na ulici udelalo zle a nastesti jsem nezkolabovala....od te doby mam strach chodit sama kdekoli,nejlepe se citim v doprovodu s nekym z rodiny,kdykoli jdu treba do samoobsluhy tak mam jako by "knedlu"v krku a je mi divne,myslite ze by se o tuto nemoc u mne mohle jednat??k odbornikovi se teprve chystam,beru Flexaurin,na uklidneni,jeden denne,dekuji.....